Paní Vlasto, v práci strávíme skoro třetinu dospělého života, takže práce snů je jako výhra v jackpotu. Se starším synem jsme byli v Montessoriovské škole na exkurzi, ale protože měli jen první stupeň a chyběla návaznost, nakonec začal chodit na klasickou základku.

Děkuji za odezvu. To, co říkáte o návaznosti, to je argument mnohých rodičů, proč se svým způsobem obávají dát dítě do alternativního prostředí, u Montessori pedagogiky je to snad všude hlavně první stupeň. U svobodných škol je tu zájem zakladatelů škol pokrýt celou dobu výuky základní školy, a určitě nepopírám, že je to vstup na neznámou půdu. Čili rodič je před rozhodnutím, zda tomu dá šanci. Šance pro změnu. Nebo můžeme jet na "jistotu", i když třeba do těchto našich "jistot" pak "hodí vidle" třeba covid.

Je to pro rodiče náročné se rozhodovat, to určitě. Pro nás pedagogy pak každý den obstát v situacích, které tvoříme jen z části, část tvoří právě děti, naučené nějakému druhu chování z domova, propojuje se tu více vlivů.Tak ať se synovi na základce líbí, když bude mít štěstí na učitelku (na prvním stupni snad ani žádní muži nejsou), tak to může být dobré.