Hovory s bezejmenným poutníkem - o doteku

Dotyky, jak laskavé, hřejivé až slastné mohou být... jak nám mnohdy schází, a jak si je užíváme, nejen v milostném spojení muže a ženy, spojit se lze s veškerenstvem. Nebo se dotýkat hlíny, listů, kůry a těl stromů...

Bezejmenný poutník říká :

Aby ses pohnul dál potřebuješ věřit v jednotu..

Dotek jednoty
Toužíme prožívat jednotu a splynutí. S bohem, s přírodou nebo se svým partnerem. Jednoduchým způsobem, jak takové spojení vnímat, je dotek.

Posaď se nebo polož na záda, můžeš i na břicho, jak to právě cítíš. Dovol si pohodlí a pocit příjemného kontaktu.

Zavři oči, zhluboka se nadechni a vydechni. Dotkni se svou dlaní země a nalaď se na pocit, který v místě doteku vnímáš.

Jakou kvalitu tento pocit má? Je příjemný, měkký, teplý? Cítíš energii? Dokážeš zřetelně rozpoznat, co z toho je tvá dlaň a co již země samotná? Nebo se hranice obou rozpouští a prolínáte se a vstupujete do sebe navzájem? Najdi to a vychutnej si pocit intimního setkání.

Uvědom si, jakou roli hraje v tvém životě dotek. Vyhýbáš se mu, máš ho nedostatek nebo je tvým oblíbeným způsobem, jak být v kontaktu a jednotě se světem?

Otevři oči. Dotkni se něčeho nebo někoho nablízku a vědomě se nalaď na prožitek spojení..

----------------------------------

A nyní mé - ženské - prožívání...

Ranní slastné bytí v pelíšku, tělíčko vyhřáté, měkce přikryté peřinkou a hovící si v matraci jak v děloze hřejivé, pomalinku se hýbeš a užíváš doteků dlaně ruky se svojí šíjí, nártu jedné nohy s prstíky lýtka nohy své druhé, jak je to dokonalé, to lidské tělo hřejivé zevnitř, s jemňounkou kůží, která obaluje vnitřek svalů, šlach a nervů, ne, o fyziognomii to nebude, jen a hlavně o tom vnímání dokonalosti, naše vnitřní zvířátko a dušička k tomu, která tu po ránu ťuká slovíčka, by zahřála i na dálku své blízké duše, na sociální síti se svěřující se svými bolestmi i radostmi... Jsme si blíž, než tušíme... a kompjůtr vrní...