Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žítkovské bohyně v nás

14. 05. 2018 3:50:00
Román Kateřiny Tučkové o fenoménu Žítkovských bohyň zná u nás mnoho žen, mužů asi méně, každopádně je to téma velmi živé. Setkala jsem se nyní s ženou, která mi vyprávěla příběh své babičky, podobné bohyně. Babička žila v Rusku.

Ta žena se narodila před začátkem 2. světové války. Jako dívka unikla smrti díky zvláštní "náhodě". Nacisti ve vesnici, kde žila s rodinou, zapálili dvě dřevěné kůlny, v nichž se před nimi vesničané schovávali. Třetí kůlnu, kde byla právě tato žena, ale z rozhodnutí velícího důstojníka už nechali být. Dívka tak spolu s rodinou přežila válku a další nelehké časy jí čekaly v poválečné době, kdy komunisti bojovali proti kulakům. Otce dívky poslali do vězení. Ona za ním chodila přes les a jednou při této cestě uslyšela vytí vlků. Byli už blízko a nejpíš byli i hladoví. Dívka se schoulila do klubíčka a začala se modlit. Vlk přišel až k ní a světe div se, počůral jí. Pak přišli i další vlci a ti učinili to samé.

Tento příběh vyprávěla ona žena své vnučce, když sedávali na peci v rodné chalupě. Babička sbírala léčivé rostliny, věštila z karet a měla ikonostas. Přesné znění modlitby, která jí nejspíš zachránila před vlky, už její vnučka nezná, babička mívala sešit se svými texty, ale ten se ztratil. Neztratily se ale příběhy, máme dar vyprávění. Říkám té ženě, ať si uvědomí své geny, to dědictví, které po babičce má. Že to je dědictví, ve kterém se snoubí dávné "pohanské" zvyky a moudrost s pozdějším křesťanstvím.

Žena je věřící po současném způsobu, moc hezky se nám spolu povídá. Nemám problém snad s žádným typem víry, spíš pozoruji, jak lidé svou víru projevují a praktikují v životě. A jak se jim daří více či méně. Mluvíme i o jiných jevech, kdy se projevují přírodní síly nám neznámé, ale přesto existující. Vzácná to chvíle souznění, i když vlastně se mi to děje dost často, že nacházím lidi vnímavé k věcem "mezi nebem a zemí". Asi jak se říká, vrána k vráně sedá.

Též vlky potkávám nějak často. Nejdřív jen vlka ve výběhu chomutovského zooparku, kde se nedávno ten už starší jedinec chytit do elektrického ohradníku, který má chránit nerozumné lidi, aby nestrkali ruce do jeho tlamy. Vlk se do ohradníku zamotal a bez pomoci lidí, pouhých návštěvníků zoo, by dostával elektrické rány ještě dlouho. Smutný to případ z nedávné doby. Pár dní předtím jsem ale viděla vlka ve volné přírodě, ne tedy přímo, vlk je v přírodě velmi plachý, člověku se zdaleka vyhne. Takže jen na fotografii z fotopasti. O stopařce vlků jsem tu psala nedávno.

Pak jsem šla se známými na přírodovědnou procházku na okraj Doupovských hor, kde jsem se v jedné obci potkala s chovatelkou jak československého vlčáka, tak i pravých vlků až z Kanady. A dnes jsem opět vlčáky viděla, tentokrát na akci Běh pro útulek v kláštereckém zámeckém parku. Tak mi to nedalo a pořídila jsem si s tím krásným zvířetem aspoň selfie. A podrbala ho za ušima.

Některá ze čtenářek by mi mohla poradit knihu Žena, která běhala s vlky. Ještě jsem jí nečetla, znám jen některé úryvky. Pro některé ženy je prý doslova biblí, pojednává o archetypech divoké ženy. O naší vnitřní svobodě.

Je toho ještě hodně, co bych ráda poznala a dozvěděla se. Zdědila jsem nedávno záhadologickou knihovnu jedné rodiny, průběžně si v ní pročítám. Mnohdy mi tedy stačí "jen být". A někdy zas ráda píšu a dělím se o své myšlenky a postřehy ze života. Právě ženské téma, ne však pojímané nějak feministicky, spíš ve smyslu hlubinné psychologie, mě baví.

Onehdy na návštěvě u sochaře, kováře a restaurátora Karla Melouna, který se hrdě hlásí ke Keltům, usedám na trůn z kamenů v kruhu připomínajícím Stonehenge. Dávné kultury jsou se svými artefakty stále s námi, mnohé se spíš domýšlíme, ale nějak to cítíme, že toho hodně znali a uměli. Naši předci, z jejichž vědomostí a zkušeností můžeme stále vycházet. A co vše máme v genech? I když žijeme v tzv. moderní době. Sbíráme kameny, zkoumáme, co se v nich skrývá po rozlomení. Vidíte ten motiv?

O síle kamenů snad zas někdy příště. Ženské téma jsem rozvíjela i v těchto článcích:

Jak jsme obědvali s Pannou Marií u Guadalupe

V kupé pro ženy s Máří Magdalénou

Óda na ženy, psáno současnými muži

Autor: Vlasta Fišrová | pondělí 14.5.2018 3:50 | karma článku: 12.73 | přečteno: 631x


Další články blogera

Vlasta Fišrová

Kdy alternativa pomáhá

Reportáž o praktikách nejmenovaného terapeutického ústavu mě zvedla mandle, jak se říká. Je na čase oddělit zrno od plev. Mluvit otevřeně o metodách a hlavně lidech, s nimiž máme dobrou zkušenost, a též o zkušenostech nedobrých.

28.5.2018 v 6:16 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 185 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Vizionář Gauguin a volání Bohyně z Tahiti

Francouzský film s prostým názvem Gauguin na mě hluboce zapůsobil. Je nádherný vizuálně i silný svým obsahem. Neláká sice davy, ale tak už to u kvalitní produkce bývá. V chomutovském kině nás bylo dvanáct a jedna paní uvaděčka.

27.5.2018 v 23:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Kluci a stříbrná řeka aneb oživlá Foglarovka

Jdu po břehu řeky Ohře, když tu přibíhá skupinka kluků. Shodí ze sebe trika a kraťasy, je vedro, a tak skáčou do vody. Jeden po druhém, s velkou chutí a radostí z dobrodružství. Fotím, abych ty prima chvíle zaznamenala.

13.5.2018 v 19:25 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 387 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Útoč láskou, nestyď se!

Tak silný, tak mužný, tak odvážný. Nikdy neukážeš svoji slabost v lásku. Proč? Umíš to, vím to! Hraješ si na frajera a přitom... Znám tě.

24.5.2018 v 6:00 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jitka Štanclová

Malá, ale nešikovná.

"Jsem malej, ale šikovnej!" To tvrdil roztomilý čertík z pohádky a já ho za to milovala. Ale vždycky to tak u malých neplatí.

23.5.2018 v 20:42 | Karma článku: 19.72 | Přečteno: 648 | Diskuse

Ivana Dianová

Nákup na prsou a dřevěný osel

Tak dlouho jsem hýčkala své jediné padnoucí, a tudíž milované plavky, tak dlouho jsem v nich jezdila na tobogánu a plavala v rybníce a opalovala se na surfu, až došlo na nejhorší...

23.5.2018 v 15:29 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 616 | Diskuse

Ilona Ondráčková

Salsa je tanec. Salsa je láska. Salsa je pikantní koření života!

"Tak si to teda veď!" syknul mi naštvaně do ucha při tanci na parketu o hlavu menší Bulhar. A tím mě naprosto rozhodil. Do toho okamžiku jsem si totiž myslela, jak nám tanec skvěle jde.

22.5.2018 v 14:00 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 251 |

Mirka Pantlíková

Jak jsme se zase jednou ztrapnili

Za čtrnáct dní se nám měl ženit vnuk a my jsme pro novomanžele stále neměli žádný dárek. Rozhodli jsme se řešit to jinak, tak, je dnes obvyklé, ale nějaký šikovný originální dáreček na památku by se k tomu přece jen hodil...

21.5.2018 v 12:59 | Karma článku: 17.90 | Přečteno: 1110 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 13.52 Průměrná čtenost 620

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.