Jak jsme si užili Keltský telegraf

8. 04. 2018 8:29:59
Krásný pocit sounáležitosti, něco mystiky a hlavně láska k přírodě. Chuť zažít něco neobvyklého, co přesahuje naše běžné životy. To byl již devátý ročník Keltského telegrafu, který spojil 255 stanovišť na zdejších kopcích.

V mnoha kulturách lidé vykonávali a stále ještě vykonávají poutě na vrcholky posvátných kopců. Hledáme tak kontakt s tím, co nás přesahuje. Ať to nazýváme Matkou přírodou nebo třeba velkým Duchem. Na takové cestě se můžeme dotknout svého nitra, něco důležitého pochopit, najít novou sílu, obdržet vizi.

Putování krajinou má prostě mnoho příznivých efektů, o kterých mluví filozofové, básníci, vizionáři. A my moderní lidé se do přírody vracíme s velkou chutí, protože velkoměsta nás někdy až vysávají.

O Keltském telegrafu jsem se doslechla už před několika lety, ale až letos se mi podařilo se k akci také připojit. A moc dobře jsem udělala. Na Hradišti u Černovic se nás sešlo kolem dvaceti lidi u ohně, který tu připravil hlavní "čert". Čert býval v keltské mytologii tím, kdo se staral o oheň, měl blízko k živlům. Možná až takový pán lesa. Tihle novodobí čerti byli důležitými spojovateli, vlastně si mohl každý zájemce předem najít "svůj" kopec, přihlásit se k webu akce, a zkoordinovat tak vysílání světelnými signály.

Právě komunikace mezi kopci v určený čas byla hlavním úkolem, vysílalo se jak přímým ohněm, tak signálními světlicemi, někdy i menším ohňostrojem. Záleželo tedy na vynalézavosti čerta, ten náš připravil osm zelených světlic. Ty ale nebyly příliš viditelné pro ostatní stanoviště, takže příště si vezmeme světlice červené.

Naše světlo bylo viditelné pro skupinu lidí na Málkovské rozhledně, my viděli v dálce jeden ohňostroj a další skupinu s loučemi. Byl to krásný okamžik, kdy se nad běžnými průmyslovými světly měst a obcí objevila světla další, skupin spřízněných lidí, kteří neváhali taky vylézt skoro už za tmy na jeden z kopců a spojit se s ostatními dobrodruhy. Jsme tady, my lidé obyčejní a přeci silní. Ctíme přírodu, naší historii, tuto krajinu. Věříme v pospolitost. Každý máme nějaké to své osobní přání, to můžeme na takové akci procíit a společně posílit.

U ohně se pak i ohřejeme, vždyť je jen pár stupňů nad nulou. Sníh už téměř roztál. Je týden před velikonocemi. Povídáme si, lehce popíjíme, děti si opékají buřty.

Někde zazní i gong nebo se rozeznějí chřestidla či další hudební nástroje, provádějí se rituály. Záleží na tom, kdo se na kopci sejde, a na čem se lidé domluví. Na našem kopci je i maminka s dítětem v šátku, děťátko je spokojené. I další děti mají radost a my dospělí též. Něco jsme dokázali, vystoupili jsme na chvíli ze svých civilizačních jistot to temného lesa, prošli blátem i přes kořeny stromů a kameny, zvládli cestu a rozžali oheň. Ten jsme pak samozřejmě i uhasili a spokojeně se vrátili zas do svých příbytků v údolí. Bohatší o zážitek, který stál jen trochu toho fyzického úsilí. A důvěry, že i v dnešní době lze zažít něco mimořádného. Snad až mystického.

Doma jsem se pak ještě podívala na web akce, kde jsou krásné ohlasy lidí, kteří se shromáždili na ostatních kopcích. Něco moc pěkného nás spojilo a to je moc dobře.

Už se těším na další ročník. Přijdeme zas a třeba nás bude ještě víc. Lidí dobré vůle.

Autor: Vlasta Fišrová | neděle 8.4.2018 8:29 | karma článku: 12.67 | přečteno: 279x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Bába z ledu je tuze sympatická hrdinka

Konečně se v českém filmu objevuje jako hlavní hrdinka žena kolem 60 let, taková ta mnohdy neviditelná, kterou si její okolí zvyklo zneužívat, ale to se milánci přepočítali, přichází totiž změna. Přímo transformační. Pro všechny.

18.2.2019 v 5:35 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 634 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Život a smrt

Mému tátovi je 87 let, říká se tomu požehnaný věk. Nejspíš už brzy ukončí svou pouť životem, aby zažil největší mystérium, kterému říkáme smrt. Nedávno jsem to prožívala s jeho mladším bratrem.

30.1.2019 v 19:48 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 701 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak přišly tři královny nebo spíš indiánky do Vodice

Slunce, moře, volnost a charisma jednoho muže přivedla tři ženy do Dalmácie, aby společně oslavily příchod Nového roku. Češka, Moravanka a Slovenka, takto se to přihodilo. Jsem jednou z nich a tak vyprávím. Vlastino evangelium.

6.1.2019 v 13:11 | Karma článku: 13.66 | Přečteno: 323 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Vše je tu mimozemské

Připadáte si někdy jako mimozemšťani? Kdo by to z citlivých lidí neznal, ten pocit, že je tady snad nějakým omylem. Ale omyly se nedějí, vše má svůj vývoj a zároveň plán.

16.12.2018 v 9:44 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 295 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Zíma

Nebezpeční lidé mezi námi.

V každé společnosti včetně té naší, je malé procento psychopatů. Malé promile z nich jsou nebezpeční psychopaté které známe z médií. Účelem tohoto článku není volat po trestu smrti.

22.2.2019 v 5:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 |

Jana Karvaiová

Zamyšlení nad důvěrou

Dnešní zamyšlení bude o normálnosti (nenormálnosti) světa a důvěře. A kupodivu se dostanu i ke školství.

21.2.2019 v 19:20 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 161 | Diskuse

Jan Dvořák

Dobrou chuť, pokud víte, co jíte

Čas k dílu / čas k jídlu. Oba úkony by se neměly prolínat, vede to k neurózám. Stejně nebezpečné je také „dlabat“ u televize, to si pak člověk při obzvlášť dramatické zprávě může omylem vrazit vidličku do brýlí.

21.2.2019 v 18:59 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 211 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Me too a my

Je to přesně rok a půl, co se kampaň Me too objevila ve Spojených státech. Zatím neutichá a k nám se jí zatím naštěstí nedaří proniknout. Věřme, že to tak i zůstane

21.2.2019 v 17:36 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 893 | Diskuse

Jakub Kouřil

Pohřeb hudby

Žil byl král, který byl přísný a málokdy se usmál. Většinou se jen mračil a mračil. Královská tvář zrcadlila veliké starosti, které brázdily pod kůži, a zanechávaly za sebou ošklivé vrásky. Vladařovou láskou byla moc ...

21.2.2019 v 17:21 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 130 Celková karma 15.79 Průměrná čtenost 616

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz