Jak jsme si užili Keltský telegraf

8. 04. 2018 8:29:59
Krásný pocit sounáležitosti, něco mystiky a hlavně láska k přírodě. Chuť zažít něco neobvyklého, co přesahuje naše běžné životy. To byl již devátý ročník Keltského telegrafu, který spojil 255 stanovišť na zdejších kopcích.

V mnoha kulturách lidé vykonávali a stále ještě vykonávají poutě na vrcholky posvátných kopců. Hledáme tak kontakt s tím, co nás přesahuje. Ať to nazýváme Matkou přírodou nebo třeba velkým Duchem. Na takové cestě se můžeme dotknout svého nitra, něco důležitého pochopit, najít novou sílu, obdržet vizi.

Putování krajinou má prostě mnoho příznivých efektů, o kterých mluví filozofové, básníci, vizionáři. A my moderní lidé se do přírody vracíme s velkou chutí, protože velkoměsta nás někdy až vysávají.

O Keltském telegrafu jsem se doslechla už před několika lety, ale až letos se mi podařilo se k akci také připojit. A moc dobře jsem udělala. Na Hradišti u Černovic se nás sešlo kolem dvaceti lidi u ohně, který tu připravil hlavní "čert". Čert býval v keltské mytologii tím, kdo se staral o oheň, měl blízko k živlům. Možná až takový pán lesa. Tihle novodobí čerti byli důležitými spojovateli, vlastně si mohl každý zájemce předem najít "svůj" kopec, přihlásit se k webu akce, a zkoordinovat tak vysílání světelnými signály.

Právě komunikace mezi kopci v určený čas byla hlavním úkolem, vysílalo se jak přímým ohněm, tak signálními světlicemi, někdy i menším ohňostrojem. Záleželo tedy na vynalézavosti čerta, ten náš připravil osm zelených světlic. Ty ale nebyly příliš viditelné pro ostatní stanoviště, takže příště si vezmeme světlice červené.

Naše světlo bylo viditelné pro skupinu lidí na Málkovské rozhledně, my viděli v dálce jeden ohňostroj a další skupinu s loučemi. Byl to krásný okamžik, kdy se nad běžnými průmyslovými světly měst a obcí objevila světla další, skupin spřízněných lidí, kteří neváhali taky vylézt skoro už za tmy na jeden z kopců a spojit se s ostatními dobrodruhy. Jsme tady, my lidé obyčejní a přeci silní. Ctíme přírodu, naší historii, tuto krajinu. Věříme v pospolitost. Každý máme nějaké to své osobní přání, to můžeme na takové akci procíit a společně posílit.

U ohně se pak i ohřejeme, vždyť je jen pár stupňů nad nulou. Sníh už téměř roztál. Je týden před velikonocemi. Povídáme si, lehce popíjíme, děti si opékají buřty.

Někde zazní i gong nebo se rozeznějí chřestidla či další hudební nástroje, provádějí se rituály. Záleží na tom, kdo se na kopci sejde, a na čem se lidé domluví. Na našem kopci je i maminka s dítětem v šátku, děťátko je spokojené. I další děti mají radost a my dospělí též. Něco jsme dokázali, vystoupili jsme na chvíli ze svých civilizačních jistot to temného lesa, prošli blátem i přes kořeny stromů a kameny, zvládli cestu a rozžali oheň. Ten jsme pak samozřejmě i uhasili a spokojeně se vrátili zas do svých příbytků v údolí. Bohatší o zážitek, který stál jen trochu toho fyzického úsilí. A důvěry, že i v dnešní době lze zažít něco mimořádného. Snad až mystického.

Doma jsem se pak ještě podívala na web akce, kde jsou krásné ohlasy lidí, kteří se shromáždili na ostatních kopcích. Něco moc pěkného nás spojilo a to je moc dobře.

Už se těším na další ročník. Přijdeme zas a třeba nás bude ještě víc. Lidí dobré vůle.

Autor: Vlasta Fišrová | neděle 8.4.2018 8:29 | karma článku: 12.67 | přečteno: 286x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Tátův svetr s modrými ornamenty

Umřel ti táta, volá mi máma. Ověřuji si tu zprávu, je to tak. Ptám se, co mám dělat. Nechtěla jsem si to zjišťovat dřív, než se to stane. Připravovat se na to do detailů. Stejně si pak musíš poradit. Ne se hroutit, ale jednat.

6.4.2019 v 20:45 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 559 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Na vínečku u Marie

Marie maluje koně a svaté. A teď je o nohu kratší. Napsala mi dopis, jak jí nohu uřízli až u zadku. A že už je z nejhoršího venku. Skvělý důvod k návštěvě, popovídat o životě třeba ještě hlouběji než dříve.

30.3.2019 v 8:56 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 359 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Tolik nevyřčeného...

Umírá mi táta, ten můj pozemský Bůh. Ještě tedy dýchá a vylučuje, už nemluví, ale vyjadřuje své pocity, jak nemluvně. Krmím ho kaší, dávám mu pít. Brečím až pak. Emoce musí ven. Tolik lásky v sobě člověk má. Mnohdy nevyjádřené.

29.3.2019 v 8:33 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 538 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Za vším hledej ženu

Dnes je 55 let od rozhodnutí zlikvidovat kdysi královské město Most. Naštěstí se ale zachoval vzácný kostel Nanebevzetí Panny Marie, který kvůli uhlí přesunuli na kolečkách. Víte, že za záchranou této památky je zdejší žena?

26.3.2019 v 10:25 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Klára A. Samková

O rozhodování věcí veřejných "blby"

Čas od času se na sociálních sítích či v médiích objeví názor, že národ je tvořen "blby", kteří jsou tak blbí, že volí toho či toho a že by se mělo právo těchto „blbů“ účastnit se rozhodování o věcech veřejných omezit.

23.4.2019 v 11:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Flaška

Příjemné prezidentské výlety do Číny

Pan prezident si zase zaletí na výlet. Bude vítán, uctíván, opěvován. A to mu dělá jistě dobře. Akorát by se snad nemusel tvářit, že tam jezdí kvůli nám všem.

23.4.2019 v 11:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Josef Prouza

Otevřte brány do ráje, vpusťte ji, neboť dobrá je aneb Pornostudentky

Turbostudenti z Plzně, kteří získali za měsíce, co jiní za léta. A pornostudenti, kteří získají za pár minut to, co jiní za měsíční brigádu. Prodávat sendviče nebo se nabídnout do „sendviče“ se dvěma pány, je v tom vůbec rozdíl?

23.4.2019 v 9:44 | Karma článku: 27.37 | Přečteno: 1296 | Diskuse

Libor Popovský

Zločiny spáchané Západem na pronásledovaných menšinách na Blízkém východě

Článek Judith Bergman "The West's Crimes against Persecuted Minorities in the Middle East", který vyšel 29. března 2019, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

23.4.2019 v 9:17 | Karma článku: 25.61 | Přečteno: 500 | Diskuse

Tereza Mudříková

Že bych milovala vlastního manžela?

Ne že bych byla ke svému muži až takhle upřímná, to se raději urazím a zmizím, ale existuje alespoň nepatrná možnost, že bych jej skutečně milovala?

23.4.2019 v 8:54 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 17.64 Průměrná čtenost 613

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz