Jak jsme si užili Keltský telegraf
V mnoha kulturách lidé vykonávali a stále ještě vykonávají poutě na vrcholky posvátných kopců. Hledáme tak kontakt s tím, co nás přesahuje. Ať to nazýváme Matkou přírodou nebo třeba velkým Duchem. Na takové cestě se můžeme dotknout svého nitra, něco důležitého pochopit, najít novou sílu, obdržet vizi.
Putování krajinou má prostě mnoho příznivých efektů, o kterých mluví filozofové, básníci, vizionáři. A my moderní lidé se do přírody vracíme s velkou chutí, protože velkoměsta nás někdy až vysávají.
O Keltském telegrafu jsem se doslechla už před několika lety, ale až letos se mi podařilo se k akci také připojit. A moc dobře jsem udělala. Na Hradišti u Černovic se nás sešlo kolem dvaceti lidi u ohně, který tu připravil hlavní "čert". Čert býval v keltské mytologii tím, kdo se staral o oheň, měl blízko k živlům. Možná až takový pán lesa. Tihle novodobí čerti byli důležitými spojovateli, vlastně si mohl každý zájemce předem najít "svůj" kopec, přihlásit se k webu akce, a zkoordinovat tak vysílání světelnými signály.
Právě komunikace mezi kopci v určený čas byla hlavním úkolem, vysílalo se jak přímým ohněm, tak signálními světlicemi, někdy i menším ohňostrojem. Záleželo tedy na vynalézavosti čerta, ten náš připravil osm zelených světlic. Ty ale nebyly příliš viditelné pro ostatní stanoviště, takže příště si vezmeme světlice červené.
Naše světlo bylo viditelné pro skupinu lidí na Málkovské rozhledně, my viděli v dálce jeden ohňostroj a další skupinu s loučemi. Byl to krásný okamžik, kdy se nad běžnými průmyslovými světly měst a obcí objevila světla další, skupin spřízněných lidí, kteří neváhali taky vylézt skoro už za tmy na jeden z kopců a spojit se s ostatními dobrodruhy. Jsme tady, my lidé obyčejní a přeci silní. Ctíme přírodu, naší historii, tuto krajinu. Věříme v pospolitost. Každý máme nějaké to své osobní přání, to můžeme na takové akci procíit a společně posílit.
U ohně se pak i ohřejeme, vždyť je jen pár stupňů nad nulou. Sníh už téměř roztál. Je týden před velikonocemi. Povídáme si, lehce popíjíme, děti si opékají buřty.
Někde zazní i gong nebo se rozeznějí chřestidla či další hudební nástroje, provádějí se rituály. Záleží na tom, kdo se na kopci sejde, a na čem se lidé domluví. Na našem kopci je i maminka s dítětem v šátku, děťátko je spokojené. I další děti mají radost a my dospělí též. Něco jsme dokázali, vystoupili jsme na chvíli ze svých civilizačních jistot to temného lesa, prošli blátem i přes kořeny stromů a kameny, zvládli cestu a rozžali oheň. Ten jsme pak samozřejmě i uhasili a spokojeně se vrátili zas do svých příbytků v údolí. Bohatší o zážitek, který stál jen trochu toho fyzického úsilí. A důvěry, že i v dnešní době lze zažít něco mimořádného. Snad až mystického.
Doma jsem se pak ještě podívala na web akce, kde jsou krásné ohlasy lidí, kteří se shromáždili na ostatních kopcích. Něco moc pěkného nás spojilo a to je moc dobře.
Už se těším na další ročník. Přijdeme zas a třeba nás bude ještě víc. Lidí dobré vůle.
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz