Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nalezeném náhrdelníku, panu Mattoni a klášterecké kyselce

1. 08. 2017 8:04:18
Mattoniho odkaz v Kyselce a sen, v němž zdatně plníme úkoly a zároveň unikáme pronásledovatelům. Švankmajerovské erotické motivy. Mé podnikání s nemovitostmi a ochucenou minerální vodou. Nalezený šperk před domem.

30. července

Poslední den našeho pobytu v Karlových Varech. Ráno si ještě fotím záhony květin, jsou krásně vodou osvěžené. Míříme do Alžbětiných lázních, tam máme volný vstup do bazénu a vířivky v rámci našeho relax pobytu. Otevřeno je ale až od 10 hodin, tak máme volný čas. Míříme do kavárny na čokoládu a kávu k oplatce. Můjž muž si též vzpomene, že si chtěl vsadit Sportku, tentokrát je výhra 280 miliónů korun.

V bazénu si zaplaveme, ve vířivce se necháme probublat. Lázně mají prvorepublikový ráz, bíle natřené dřevo ve dveřích, vše docela půvabně staromódní. Vycachtaní se vydáváme zpět dohotelu na oběd, je vedro, takže už žádné chození po Varech nebude, jedeme rovnou do Kyselky, kde plánuji ještě nabrat chutnou studenou minerální vodu.

Ještě ve společné vířivce začínáme spřádat plány, jak bychom s výhrou 1. ceny ve Sportce naložili. Zdenda by seknul hned s prací. Nedělal by nic, říká. Znám tyhle jeho tužby o svobodě a vždycky mi oponuju, že by stejně měl nějaké starosti, třeba s tím, jak peníze rozdělit, do čeho investovat. Domluvíme se, že po třiceti miliónech bychom dali dětem, Ať si každé z nich zařídí pořádný dům. Slibuji si od toho, že bych se taky snad brzy dočkala vnoučat, když mi naše dcery měly tak pěkná hnízdečka. Klukovi bychom dali nejdřív milión na běžný účet a zbytek na účet vázaný, až dostuduje.

V práci bych navrhla, že budu dělat na půl úvazku. Nechtěla bych se své práce totiž jen tak vzdát, ale taky bych si chtěla užívat podobných relax víkendů častěji. A asi bych postupně začala podnikat v pořizování nemovitostí a jejich zhodnocení. A ještě jeden poctivý byznys bych rozjela. K tomu mě inspiruje pan Mattoni. Prodávat minerální vodu, ta moje by byla ochucená, vytvořila bych novou značku, s ženou, která vodu lije ze džbánu (tarotová karta Hvězda). Zaplatila bych si pořádnou reklamu, bez ní by to nešlo. Přemítám, zda prodávat jen v menších skleněných lahvích do restauracích a třeba i v plechovkách? Jako bývají "redbuly"? To by mohla kupovat energie chtivá mládež. Plastové lahve nechci, i když jsou levné a praktické. Ale působí lacině. Ty necháme značce Mattoni, ta má i přímo v Kyselce velkou plnírnu. Ta moje by byla menší, regionální produkt. Už i přemýšlím, komu zadám výrobu reklamy, důležitý bude totiž obrázek té ženy spojený se značkou. Dám do názvu Evženie nebo Evženka? Je to dost zvukomalebné? Evžen Huml byl docela mrzout. Možná tedy postačí Klášterecká kyselka. Dostatečně napoví, o co se jedná.

Taky se s někým poradím, se zkušenějším podnikatelem, rozhodovat si ale chci sama. Důležité bude také vybrat tu příchuť, a celé to technologicky ošetřit, na to bude potřeba najít odborníka.

Jestlipak jste čeli knihu Dravec Mattoni aneb Živá voda? Je lepší než TV seriál, který podle ní natočili. V seriálu jsou zdramatizovány scény s ženami, nešťastné manželství, nenaplněná láska s manželkou lékaře, šťastné shledání s mladou ženou na lodi do Ameriky, která dodá našemu obchodníkovi na radosti ze života, a pak ta záhadná léčitelka a vědma z Giesshüblu (dnešní obec Kyselka, jíž Mattoni svého času proslavil. Dnes se pomalu dostává z úpadku).

Večerní losování ovšem dopadá dle procenta pravděpodobnosti, Zdenda uhádl jen dvě čísla.

31. července

V mém snu nad ránem se se Zdendou zapojíme do velké soutěže, kterou vypsala nejpíš televize. Můj muž je v roli soutěžícího tak vynalézavý, že "bere vítr z plachet" organizátorům. V jednu chvíli třeba nečekaně střílí z luku. Ti si to nechtějí nechat líbit, aby jim plánovaný průběh "rozesral", tak po něm jdou. Už ho chytili a snad by ho i mučili, když tu se probudí člověčí svědomí v jednom z přihlížejících, a ten mu pomůže dostat se z té pasti. Zdenda pak plní další úkol, tentokrát v tom čísle - plnění úkolu - pálí dvě židle a ten popel, to je vlastně originální splnění úkolu. Utíkám pryč, postranními uličkami (nějaké takové jsme viděli ve Varech, říkala jsem ejhle Stínadla). Tohle jsou zadní trakty městských domů a tady se střetávám s jedním snad též soutěžícím. Odehraje se švankmajerově laděná erotická scéna, to není publikovatelné, jen tedy, že se jedná o pokračování zadané hry, jak reagujeme na úkoly. Z toho se tedy probudím a snažím se to zapamatovat. Některé mé sny by totiž mohly být i poněkud bláznivým - surrealistickým románem - ještě lépe filmem, jak se neobvykle propojují růzé významy. Motivy dějů či kulis, které jsem reálně den před tím viděla nebo s nimi nějak v mysli pracovala, namícháno s motivy z podvědomí.

Náš syn mi včera vyprávěl o Enderově hře, přečtu si jednu z povídek. Začal si kupovat všechny dostupné díly této ságy. Jsem ráda, že si našel četbu, která ho hodně baví. Určitě v tom nachází svoje a to je moc dobře. Film se mi taky moc líbil, dívali jsme se na něj nedávno spolu. Což je docela vzácná chvíle.

Když vyjdu ráno z domu, tak pod lampou veřejného osvětlení, hned u domu, leží náhrdelník. Je to sice jen bižuterie, ale mám pocit, jak kdyby mi to tam někdo připravil. Jako takový dárek. Můj pragmatičtější muž praví: "To vypadlo z igelitky prohrabači popelnic." Já to vidím romantičtěji. No není hezký? Ten náhrdelník. Uvažovala jsem totiž si nějaký podobný koupit. Tento je tedy spíš dětský.

V práci papíruju, chvílema mě to i baví. Jdu na oběd do lázní a cestou se stavím ve stáčírně pro Kláštereckou kyselku. Je tu fronta. To jsem tu ještě nezažila. I přes víkend sem směřovalo víc lidí než jindy. Asi už se lidé naučili v horku doplňovat minerály. Navíc je to čerstvá voda, jako v Kyselce. Nic, co by se dlouhodobě skladovalo v plastu. Jde to přímo ze země, z podloží.

Večer si maluji další enkaustický obrázek, je zas o něco jiný než ten nedávný. Jaká se do toho vloží životní energie, na tom záleží. Sem si dám fotografii s přáteli, jak jsme se potkali na Anenské pouti na Božím Daru. To bylo moc fajn. Třeba je to vůbec největší výhra. Nebýt v tom sám, ve svých vizích.

Autor: Vlasta Fišrová | úterý 1.8.2017 8:04 | karma článku: 10.70 | přečteno: 331x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.