Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část IX.

27. 07. 2017 5:17:37
Další den prožívám s vodou, nejen v aquaparku, ale poté i ve tvoření intuitivního obrázku. Tentokrát jsem mimořádně spokojená s výsledkem. Světy vodních rostlin a živočichů dostaly svůj tvar. A ty naše lásky všelijaké.. i osudové?

25. července

V chomutovském aquaparku uvolňuji nahromaděný stres, vodními proudy si nechávám rozmasírovat záda. Příjemně teplounkou vodu ve vířivce střídá chladnější voda v bazénu, kde se dá plout i protahovat se na opičí dráze, voda nás nadnáší ...

Jsou prázdniny, tak je tu i víc rodičů s dětmi, poznávám jednoho z tatínků, vídali jsme se před lety na výletech za duchovním poznáním. Jako takoví pěšáci života si ve veřejné společné vířivce povídáme o božích mlýnech. Mafiáni, na které přijde taky řeč, mají jistě své vířivky soukromé, ale taky na ně dojde.

Při odchodu z aquaparku si všímám výtvarného díla, které dotváří vstupní halu. Autor tu není uveden, asi to bude součást zakázky celého areálu. Každopádně pěkné. I vnitřek je takový vkusný.

Tvoření obrázku horkým voskem si užívám, domalovávám i zlaté rybky. Díky Martino, Jene a Vláďo, že jste mě k tomu vrátili.

26. července

Opět den pracovní, domlouvám schůzky kvůli dalším článkům, rozesílám noviny, píšu zprávy na web. Volá mi muž, který má velmi příjemný a vyrovnaný hlas. Těším se na společnou akci. Přichází žena, která má pro změnu smutek. Nejen, že jí před 17 lety zemřela dcera, ale teď i přítel. Prohlížím si jeho fotky, vypadá mladě a spokojeně. Ty momentky z nějaké té oslavy budou tak 20 a jestli ne 30 let zpátky. Snažím se být na paní co nejvíc milá, obejmout jí se netroufnu.

Pak jedeme do domova pro seniory, kde je Anenská zábava. Čilejší stařenky i tančí, většina už ale jen sedí u stolů a dívá se. I slepýma očima, jako jedna z paní, kterou už znám. Poradím se se sestřičkami, kterého muže bych mohla vyzvat k tanci. Pán se trochu zdráhá, že prý by mohl spadnout. Pak přeci jen hůlku na chvíli odloží a jde nám to skvěle. Pomalu, samozřejmě. Má příjemně teplou dlaň.

Nabízím asistenci i najatému kouzelníkovi, který mě ovšem nachytá. I když si v duchu říkám "nenechám se hypnotizovat, kdo ví, co bych tu na sebe řekla". Je to sice trik, co provádí, ale jak to věděl?

Náš mírně VIP stůl má skleničky opravdu ze skla, stařenky a stařečci mají plastové kelímky, ale ohřátého buřta s hořčicí a chlebem na papírovém tácku máme všichni stejného. Jen nám ho nemusí sestřičky krájet. Zatím ještě.

Po cestě domů potkávám opět spolužáka a dnes squatera Pavla H. Tentokrát jej i fotím. Říká: "To jsou hrozný zjevy", o mužích, s nimiž by mohl být na ubytovně. Radši si proto obsadil squat. Pohybuje se na rozhraní "normálního slušného života" a vegetativního bezdomovectví. Vysedává na lavičce autobusového nádraží. Čeká tu na snad na mě? Před pár lety mi s něčím důležitým pomohl.

Nad ránem si doma všimnu otevřeného počítače s manželovo FB poštou s jeho modelkami. Mám se podívat, co si interně píší? Jestli to udělám, si teď nechávám pro sebe (i jiné důležité detaily, které možná jednou doplním).

Teď sáhnu po rozečtené knize - zrovna je to Malý pražský erotikon a tam dojemná scéna. Pes Fido se chce po srmti reinkarnovat do holoubka. Přání se mu splní a když tak lítá nad Prahou, tak se jednoho dne objeví přítulná holubice. Jako by se znali už dávno. Touží po lásce, splynutí duší, ale holubice odlétne. Čeká na ní, i když už začíná zima. Stále čeká, že se jednou vrátí. Až nakonec umrzne. Nebyla to ona, byla jen té jeho osudové lásce podobná.

Rozpláču se.

Autor: Vlasta Fišrová | čtvrtek 27.7.2017 5:17 | karma článku: 5.91 | přečteno: 207x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.