Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VIII.

24. 07. 2017 20:09:52
Už zase prší, ale nevadí. Zábavy i tvůrčí práce je dost. V chomutovském Sushi baru jsem si dala polévku Pho a vrátila se k voskovým barvám, z nichž se dělá enkaustika. Je to výtvarná metoda pro každého. Není třeba umět kreslit.

24. července

Ráno jsem ze šuplete vytáhla speciální žehličku, kterou mám na enkaustiku. Po zahřátí se potře voskovými barvami a ty se obtiskují na speciální papír. Vznikají tak zajímavé obrázky, záleží přitom jak na zvolené kombinaci barev, tak na tahu, kterým je vedena žehlička. Tuto výtvarnou metodu pro každého jsem objevila před 7 lety, kdy jsem jednou uspořádala i kurz pro zájemce. A příjemně mě překvapilo, jak si každý udělal své obrázky, které měly něco individuálního. Jak se projevil určitý rukopis. Možná je v tom i něco "mezi nebem a zemí", měla jsem tedy tenkrát takové to andělské období. Nejen, že jsem poeticky fotila, ale zkoušela právě toto tvoření a jeho možnosti.

Teď tu mám pro vás jedno andělské video, které z mých fotek sestavila malířka Marie N.

Tato žena před několika lety proměnila bývalou kočárkárnu v jednom pražském paneláku, kam jsem za ní přijela, v malířský ateliér a obrazárnu zároveň. Jeden obraz jsem si i koupila, mám jej dodnes. Měla jsem pocit, že ten obraz na mě tenkrát nějak "promluvil", proto jsem si jej vybrala. Je to taková zvláštní fialová rostlina.

Můj dnešní enkaustický obrázek je podobný těm předešlým, dám sem na ukázku některé z těch nej.

Zvláštní světy, že? Dnes mě i napadlo, jak bych mohla v tomto tvoření pokračovat. Budu si ale muset objednat speciální barvy, ty které mám, mají omezený rozsah odstínů.

Pro dnešní den mám ještě historku o setkáním s lidmi, kteří souvisí s mým osudem, a já zas nějak s jejich životem, někdy i vzestupy a pády. Potkala jsem Pavla H., o němž jsem tu před pár dny psala jako o spolužákovi z gymplu a bezdomovci, no a dnes už jako bezdomovec nevypadal. Normálně oblečený, na zádech menší baťoh, žádná igelitka. Takže už zřejmě má nějaké zázemí. Možná si zas našel nějaký squat, takhle žil asi před 5 lety, když jsem se s ním v centru města občas potkávala. A pak ke mě na úřad chodil do kanclu na polívku. Nepracovala jsem přitom na sociálním odboru, ale na úseku životního prostředí, takže to moc nešlo. Jen na chvíli.

Příště se jej zeptám, jak se mu to povedlo, že už je na tom zas líp. Minuli jsme se sotva o vteřinu, už mě neviděl a nechtěla jsem na něj volat. Má úplně bílé vlasy. Možná ho příště i vyfotím. V novinách máme krásné fotky, jak klienti kláštereckého domova pro seniory vypadali v mládí, a jak se jejich tvář časem proměnila. Usmívají se a vůbec to není smutné, to stáří, je to ... jak to říct? K vyjádření některých pocitů mi chybí slova. Dojemné?

Když jsem dnes šla kolem svého bývalého pracoviště, tak jsem tu potkala i dřívějšího šéfa, který mě onehdy svým přístupem donutil k výpovědi z práce, což pak nazval "dohodou". Už vůči němu nemám pocit nějaké křivdy, tenkrát jsem tedy měla, ale to už je dávno. Dneska jsem se na něj dokonce i vítězoslavně smála. Mám se totiž dobře, v současné práci jsem spokojená, nestýská se mi.

Můj současný šéf v práci tedy má také ptačí jméno (jednou Sojka, pak Drozd). Úsměvné, že? Třeba to něco znamená. A to mě baví.

A prší a prší. Zítra asi půdu plavat. Do aquaparku. Mám ještě den dovolené.

A ta polívka Pho byla fakt dobrá. Šikovní vietnamci. I doktorka na gyndě na mě byla hodná, i když jsem lempl a chodím k ní na preventivky s velkými prodlevami. Však mi taky nic není. Ještě teda ten mamograf.

Autor: Vlasta Fišrová | pondělí 24.7.2017 20:09 | karma článku: 6.13 | přečteno: 177x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.