Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.
20. července
Jdu za tátou do důchoďáku na Písečné. Jeho oteklé nohy se mi nelíbí, ale hlavně, že ho to nebolí. A ještě může chodit i si číst. To on rád. Rozečtenou detektivku z knihovny doplňuju knížkou o kočkách - další z "polévek pro duši" a časopisy. V tomhle jsme s tátou teda stejní, oba rádi pořád něco čteme.
Je horko a tak si s sebou beru i osušku a plavky, abych se ochladila v nedalekém Kamenčáku. Cestou mě ale chytne pořádný sleljvák, schovávám se pod stromy u zooparku, lítají i blesky a na cyklistickou stezku dopadají chvílemi kroupy. Přečkám jakžtakž schovaná tu největší průtrž, vydám se dál, s asfaltu na cestě se kouří odpařená voda. Prudký déšť se spouští znovu, tak raději volám mého muže s autem a on je za chvilku u blízké jízdárny. Pohodlně pak přijedeme domů. To si člověk útulného domova - bezpečného azylu před živly - hned víc váží.
21. července
Vstávám už ve 3,30, jedeme totiž s naším starostou do Brna, a chceme být odpoledne zas brzy zpátky. Takže v neobvyklý čas 4,15 mě vyzvedává, má to tedy vypočítané přesně, do Brna dorazíme dle plánu. Cestou se bavíme historkami z našich životů, máme stejný způsob humoru, takže se nasměju u líčení srandiček, které dovedou dělat chlapi ve spřátelné hospodě. Jsou to živnostníci a dohadují se, kterého z nich dřív pověsí zdejší komančové po volbách na kandelábr. Třetí je rozsoudí, říká, že ty dnešní kandelábry jsou z tenkého materiálu, že by je ani neudržely. No takhle my tu na severozápadě žijeme.
Naše pracovní schůzka má za účel seznámit se osobně s lidmi, s nimiž spolupracuju už půl roku, a jen jsme si mailovali nebo volali. Takže konečně si podáváme ruku. Grafik Libor je takový i v reálu, jak jsem ho představovala po hlase, říká, že nás zpravodaj dělá ze všech nejradši. Nemám ani pocit, že by to byla jen taková zdvořilostní hláška, a je mi to milé. Taky jsem srdcař. Šéf firmy chválí mé fotky a vypráví historky z polygrafického průmyslu. Firma, kterou řídí, je jako jedna z mála ještě česká a rodinná. Jiné tiskárny a vydavatelství už koupily nadnárodní firmy.
Nahlédneme i do zákulisí výroby a pak si odvážíme nejen naše právě vytištěné noviny, ale i další poznatky. Vzpomínám na to, jak jsem ve svém prvním pracovním poměru po škole taky dělala "zpravodaj národních výborů". To byla ale nuda, kterou jsem ťukala na mechanický psaní stroj a pak se to tisklo ze speciálních blan, které hlídali, aby je někdo nezneužil k tisku protistátních letáků. První počítač, která k nám do úřadu tenkrát před 33 lety instalovali, měl zvláštní místnost, do které vstupoval jen jeden člověk v bílém plášti. A vydávalo to děrovací štítky. No sranda. Vývoj je to úžasný, neuměli jsme si vůbec představit třeba internet nebo mobilní telefony. Bez kterých dnes "nedáme ani ránu".
Odpoledne pak jdu znovu na jezero, můj muž je ještě v práci, on tedy to vyvalování na pláži zrovna nemusí. Radši hraje třeba tenis. A mě stačí udělat jen pár temp ve vodě, pořádně plavat ani neumím, ale ráda se kochám a sluním. A chodím bosa v písku. Je čistý, čerstvě navezený. Cestou si dám i výbornou točenou zmrzlinu. No není ten svět krásný? Tady u nás v Čechách, na Moravě a Slezsku.
Obláčky na obloze připomínají beránky. Léto budiž pochváleno.
Večer pak čtu v deníku, že plavčík právě na našem Kamenčáku zachránil kluka před utopením. Všímal si, co se děje, tak se k němu rychle dostal. Tohle v hlavní zpravodajské relaci samozřejmě nebude, tak i proto píšu tenhle deníček. Ať to někde je, že se dá žít i normálně, bez velkých dramat.
Samozřejmě ještě nevím, co vše mě čeká. Bojím se, až bude táta odcházet. Nechci na to myslet.
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz