Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

21. 07. 2017 19:34:14
Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

20. července

Jdu za tátou do důchoďáku na Písečné. Jeho oteklé nohy se mi nelíbí, ale hlavně, že ho to nebolí. A ještě může chodit i si číst. To on rád. Rozečtenou detektivku z knihovny doplňuju knížkou o kočkách - další z "polévek pro duši" a časopisy. V tomhle jsme s tátou teda stejní, oba rádi pořád něco čteme.

Je horko a tak si s sebou beru i osušku a plavky, abych se ochladila v nedalekém Kamenčáku. Cestou mě ale chytne pořádný sleljvák, schovávám se pod stromy u zooparku, lítají i blesky a na cyklistickou stezku dopadají chvílemi kroupy. Přečkám jakžtakž schovaná tu největší průtrž, vydám se dál, s asfaltu na cestě se kouří odpařená voda. Prudký déšť se spouští znovu, tak raději volám mého muže s autem a on je za chvilku u blízké jízdárny. Pohodlně pak přijedeme domů. To si člověk útulného domova - bezpečného azylu před živly - hned víc váží.

21. července

Vstávám už ve 3,30, jedeme totiž s naším starostou do Brna, a chceme být odpoledne zas brzy zpátky. Takže v neobvyklý čas 4,15 mě vyzvedává, má to tedy vypočítané přesně, do Brna dorazíme dle plánu. Cestou se bavíme historkami z našich životů, máme stejný způsob humoru, takže se nasměju u líčení srandiček, které dovedou dělat chlapi ve spřátelné hospodě. Jsou to živnostníci a dohadují se, kterého z nich dřív pověsí zdejší komančové po volbách na kandelábr. Třetí je rozsoudí, říká, že ty dnešní kandelábry jsou z tenkého materiálu, že by je ani neudržely. No takhle my tu na severozápadě žijeme.

Naše pracovní schůzka má za účel seznámit se osobně s lidmi, s nimiž spolupracuju už půl roku, a jen jsme si mailovali nebo volali. Takže konečně si podáváme ruku. Grafik Libor je takový i v reálu, jak jsem ho představovala po hlase, říká, že nás zpravodaj dělá ze všech nejradši. Nemám ani pocit, že by to byla jen taková zdvořilostní hláška, a je mi to milé. Taky jsem srdcař. Šéf firmy chválí mé fotky a vypráví historky z polygrafického průmyslu. Firma, kterou řídí, je jako jedna z mála ještě česká a rodinná. Jiné tiskárny a vydavatelství už koupily nadnárodní firmy.

Nahlédneme i do zákulisí výroby a pak si odvážíme nejen naše právě vytištěné noviny, ale i další poznatky. Vzpomínám na to, jak jsem ve svém prvním pracovním poměru po škole taky dělala "zpravodaj národních výborů". To byla ale nuda, kterou jsem ťukala na mechanický psaní stroj a pak se to tisklo ze speciálních blan, které hlídali, aby je někdo nezneužil k tisku protistátních letáků. První počítač, která k nám do úřadu tenkrát před 33 lety instalovali, měl zvláštní místnost, do které vstupoval jen jeden člověk v bílém plášti. A vydávalo to děrovací štítky. No sranda. Vývoj je to úžasný, neuměli jsme si vůbec představit třeba internet nebo mobilní telefony. Bez kterých dnes "nedáme ani ránu".

Odpoledne pak jdu znovu na jezero, můj muž je ještě v práci, on tedy to vyvalování na pláži zrovna nemusí. Radši hraje třeba tenis. A mě stačí udělat jen pár temp ve vodě, pořádně plavat ani neumím, ale ráda se kochám a sluním. A chodím bosa v písku. Je čistý, čerstvě navezený. Cestou si dám i výbornou točenou zmrzlinu. No není ten svět krásný? Tady u nás v Čechách, na Moravě a Slezsku.

Obláčky na obloze připomínají beránky. Léto budiž pochváleno.

Večer pak čtu v deníku, že plavčík právě na našem Kamenčáku zachránil kluka před utopením. Všímal si, co se děje, tak se k němu rychle dostal. Tohle v hlavní zpravodajské relaci samozřejmě nebude, tak i proto píšu tenhle deníček. Ať to někde je, že se dá žít i normálně, bez velkých dramat.

Samozřejmě ještě nevím, co vše mě čeká. Bojím se, až bude táta odcházet. Nechci na to myslet.

Autor: Vlasta Fišrová | pátek 21.7.2017 19:34 | karma článku: 7.62 | přečteno: 173x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.