Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část IV.

17. 07. 2017 18:39:07
Ještě dolaďuji titulek tohoto deníku, obsah je daný mými koníčky a denním prožíváním nejrůznějších situací. Mám pestrý život díky své práci i právě zálibám. Od průvodu bílých paní přejdu k dalším zajímavostem ze severozápadu Čech.

16. července

Doznívají zážitky z pochodu bílých paní do kostelíku v Želině. Jedna z organizátorek mi tu dala obrázek Ježíše se šňůrkou na zavěšení na krk jako náhrdelník. Tak jsem je chvíli i měla, je to obrázek velikosti pohlednice. Když jsme se blížili zas k civilizaci, tak jsem jej vložila do kabelky. Ježíši, promiň, ale nechci vypadat jak jehovistka. Dala jsem si tě ale na obzvlášť cenné místo v našem obýváku a to mezi dva mé nejlepší obrazy. Oba jsou to motivy z Krušných hor, jeden kostelík sv. Václava v Kalku - malováno v barvách horké Provance, takhle to mám totiž nejradší, a ten druhý jsou domy v německé obci, která sousedí s Načetínem. Běžně takto nemaluji, jde mi to jen tehdy, když mám hodně oblíbený a procítěný motiv a troufnu si to zkusit.

"Tobě stačí málo, mě stačí ještě míň " říká můj muž, když mám radost z fotky, o kterou jsem ho požádala. Fotí přeci jen líp než já, a taky má kvalitnější mobil. I foťáky měl vždycky kvalitnější, je to fanda do techniky. Mě stačí něco jednoduššího, nezkoumám technické parametry, hlavně, že to fotí. Kolikrát jsem už měla foťák vyřazený mým manželem a kolik skvělých snímků z něj ještě bylo (praktická to žena).

Nedělní odpoledne mám též spojené s Kalkem. Moji rodiče tam už kdysi koupili starý dům po Němcích, který nezvládli opravit, udržovali jej v podstatě v neměnném stavu. U domu je zahrada, kde se ráda sluním a čtu si. Bývá tu krásný klid, pokud tedy v sousedství neřádí nějaký aktivní motorizovaný sekáč trávy. My sekáme kosou. Tedy opět můj muž, donucen mnou, skrze mou matku. Táta už na to nemá sílu. Je mu 85 let a sotva chodí. Hodně čte. Máma je čipernější.

Onehdy se mi povedlo napsat veselou story o mé matce, nazvala jsem jí O matce socialismem kované.

Kalecké válení se na lehátku nebo na dece, nejsem totiž zrovna kutilský typ nebo že bych snad v tom starém domě něco vyvářela, to opravdu ne, jezdím se sem napást černého rybízu, malin či borůvek. Maliny ještě nedozrály, na borůvky půjdu příště, to je dál, právě až kousek doleva u domů v Německu, ještě tedy v českém lese. Stejně je príma, jak můžeme snadno překračovat hranici. Chodím procházkou chvíli v Čechách, chvíli v Německu, tady je to celkově upravenější, u nás jaksi ledabylejší. Ale zas naše. Německy umím akorát tak gutntág, aufvídrzééén a dankešééén.

Možná ale začnu tento deník symbolicky 7. červencem, kdy jsme se vzájemně usmiřovali. Na jedné akci, kde se sešlí bývalí obyvatelé tohoto kraje, kteří byli - jak říkají vyhnáni - my říkáme odsunuti. Oběma těmto pojmenováním jsem se záměrně vyhnula, když jsem psala článek do našeho radničního zpravodaje o tom, jak spolupracujeme. Však to také je pravda. Jeden z těch lidí, kteří udržovali určitou kontinuitu a snažili se o co nejlepší vztahy mezi Čechy a Němci, je Hans S., po válce byl malé dítě, když jeho rodiče odtud museli odejít. Moc hezky se na mě usmál, když mě na akci uviděl. Už jsme se viděli tedy podruhé, ale tenhle úsměv, byl velmi radostný a srdečný. To jsou okamžiky, které utkví. A to mi připomíná, že bych mu měla poslat fotky. I když je vlastně jen o něco mladší než můj táta, tak umí používat mailovou poštu. Všechna čest.

17. července

V práci doděláváme naše noviny, vše jde dobře, i zlatá svatba se mi do nich vešla. Fotka s textem přesně akorát. Někdy mi to připadá, že je to tak nějak připravené, nebo jak to říct. Jakoby vypočítané. Předem naplánované. Že takto to má být. To mám pak ještě lepší pocit ze života než jindy. Je to takový můj osobní mysticismus, není-li to příliš silné slovo. Věci do sebe zapadají jak puzzle.

Odpoledne cestou domů pokračuji v četbě deníku Petra Kukala, má v něm některé silné momenty. A pak je to takové mile současné. Sympatický "obyčejný" hrdina. Taky zapadl do mého života jako kousek puzzle. I když se osobně neznáme, ale díky tomu, jak a o čem píše, je to skoro kámoš. A jeho žena je trochu paní Colombová.

Seriál o Colombovi miluje můj muž, a vůbec se spolu rádi díváme na detektivky. Nejlépe na Hříšní lidé města pražského, to už je klasika. Teď se můj muž začetl do knížky o historii vzniku seriálu Třicet případů majora Zemana. Předčítal mi pasáže o tom, jak se Zeman měl jmenovat jinak, a taky jak reagoval režísér Sequens, když se k nabídce na tvorbu tohoto seriálu dostal. Zajímavé dozvídat se tyhle zákulisní info. Jestlipak tam bude i možná detail, ale pro nás v pohraničí docela důležitý, že v úvodní znělce se objevuje kaple Panny Marie na kopci Mědníku? Má tvar rotundy, Zeman v seriálu tudy vždycky jde lhou za zvuku té typické seriálové znělky. Měděnec má vůbec zajímavý příběh. Ale o tom zas někdy příště.

I když ono je toho tolik, co mám k vyprávění... Směrem na Měděnec teď děláme s lesáky naučnou stezku. Měla jsem na starost obsah naučných tabulí a dostala jsem se tak k informacím nejen o jedné zaniklé obci, ale také o dřívějším mlýně na kaolin. A hlavně o historii zdejšího lyžařského střediska Alšovka. Kluci a holky si naštěstí vedli kroniku oddílu, takže bylo z čeho čerpat. A ta atmosféra kamarádství, co z toho čiší. Klasické černobílé fotky - momentky, jak nejen lyžují, ale taky brigádničí a všelijak blbnou... vlastně bych i o tomto mohla napsat zvlášť. Teď už příliš větvím, takže milý čtenáři, díky za tvůj zájem a čas. A příště zas na slyšenou.

Autor: Vlasta Fišrová | pondělí 17.7.2017 18:39 | karma článku: 10.62 | přečteno: 235x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr

Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.

8.10.2023 v 14:31 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 180 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?

V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.

6.10.2023 v 9:44 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 228 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Snílek Václav

Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.

30.9.2023 v 19:38 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 200 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Láska a inspirace namodro

Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.

29.9.2023 v 21:29 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 120 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 244 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 169 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 595

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...