Proměnily jsme se v bílé paní a putovaly do kostelíku magdalenitek v Želině. Ženy, dívky i děvčátka vytvořily netradiční průvod, všechny v bílém, krajky doplňují přešitá prostěradla. Máme vlastnoručně vyrobené čepce a škapulíře.
14. července
Od rána makám na novinách, projít všechny korektury, vybrat nejlepší fotky, poslat grafikovi do Brna. Elektronicky, takže nevadí, že je to takových 300 km vzdušnou čarou. Z jednoho počítače do druhého, sem a tam. Hotové stránky mi dělají radost, ty nehotové znervózňují. Ale to už k období před uzávěrkou patří. Doma potěší výborný koláč od naší Lidušky, k tomu voňavé kakao. A víkend před námi.
15. července
Probouzí mě pravidelné bubnování kapek deště na parapet. Takže už zase prší. Deště je třeba, ale přeci jen je dnes na odpoledne plánována jedinečná akce, pochod bílých paní z Kadaně ke kostelíku v Želině. Nechci to kvůli předpovědi počasí vzdát, v Chomutově je příjemně oblačno, a tak přemlouvám muže, abychom jeli. A dobře uděláme. Akce je tak pěkná, že jen tak z paměti nevymizí.
V královské Kadani na náměstí už ženy a dívky pracují na svých škapulířích a pokrývkách hlavy, které připomínají zdejší bílou věž. Průvod bílých paní připravil spolek přátel kostela sv. Vavřince v Želině. Ten kostelík totiž potřebuje opravit, a tak se místní nadšenci snaží na něj upozorňovat i netradičními akcemi.
Ještě teď jsem z toho dojatá. Jak to bylo vznešené, důstojné a krásné. Pryč jsou banality. Tohle je silný zážitek. Už asi nebudu mít další slova. Jen ještě pár obrázků.
