Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč bohatě stačí mírná spokojenost

15. 06. 2017 22:20:20
Cestou městem se stavuji v trafice pro žvýkačky. Přede mnou muž s výrazně potetovanýma rukama podává sázku, platí dvoutisícovkou. Rovnou celý ticket. Asi rychle nabyl, tak může i rychle pozbýt, říkám si v duchu.

Myšlenku taky si vsadit v mikrosekundě zaplaším. Teď potřebuji akorát osvěžit dech, jsem totiž po dobrém obědě, který jsem spláchla vychlazeným pivem, a jdu do cestovky vyřídit náš relaxační víkendový pobyt. Abychom si s mužem trochu odpočinuli od klávesnic, nechali se namasírovat, pobyli spolu v hezkém prostředí. Ten pobyt nám věnovala již dospělá dcera, vlastně se v tomto střídají. Jednou dává takový dárek prvorozená dcera, pak ta mladší. Nejspíš rády vzpomínají, jak jsme s nimi jezdili po výletech, přespávali v pronajatých chalupách, hráli stolní hry jako byly Dostihy a sázky nebo Člověče, nezlob se. Máme fajn děti.

Nejmladší naše dítko - syn před pár dny úspěšně maturoval. Teď si domlouvá prázdninovou brigádu. Technické vzdělání je dnes výhodou. Věříme, že se v životě neztratí. Hodně si toho už naplánoval.

Když někteří mí známí zavádějí řeč na nezbedné děti, tak se nemůžu přidat. Ani žádné nesplněné ambice, které bychom promítaly do dětí, nemáme. Jsme tak trochu mimoni, což nám ale nevadí. Jsme rádi sví. Můj muž například nosí neobvyklou pokrývku hlavy. Něco mezi židovskou jarmulkou a hipís čapkou. Taky mám ráda výrazné barvy, mnohdy se i barevně sladíme, aniž bychom to plánovali.

Dnes je poslední den naší výstavy fotografií, ke které jsem manžela přemluvila. Chtěla jsem si zas jednou udělat radost ze zaplnění velkého prostoru naším viděním světa. A popovídat při tom se známými, kteří s trochou zvědavosti přijdou. Takové u nás bývají vernisáže. Nic snobského, prostě jen příležitost se sejít u skleničky dobrého vína a popovídat. A třeba zas o kousíček povznést svou duši. Umění na mě mocně působí už od dětství, a i když jsem se mu nevěnovala profesně, tak právě to amatérské snažení mi přineslo své chutné plody. I některé profesní příležitosti, kterých jsem se chopila. Bez protekce. Jen díky tomu, co jsem v danou chvíli uměla nabídnout, na co jsem si troufla.

Nestala jsem se učitelkou, jako mnohé mé známé, ale i ve veřejné správě se dá dělat kreativní práce. V místní galerii jsme dnes pro děti připravili malování hrnečků ke Dni otců. Stěhujeme stoly a židle a pak fotím.

Rukodělné tvoření je skvělá věc, v dětech je třeba takovéto aktivity rozvíjet. Vyrobit nebo aspoň si něco sám vyzdobit je moc fajn. Taková věc má pak i osobní hodnotu.

Poslední dobou mě ale hlavně přitahuje psaní, ono hraní si se slovy a jejich významy, rozvíjení příběhu. Ráno si píšu cestou autobusem do práce, zatímco spolucestující studentky švitoří o školních záležitostech. Cesta příjemně ubíhá. Odpoledne si pak čtu literární práce vítězů soutěže Pisálek, kterou vyhlásila městská knihovna. Povídky se mi líbí svými tématy i provedením. Příjemně strávevný čas. Navíc se mi i povedla pěkná fotka do novin.

Jedna z autorek se věnuje tématu "žijeme vícekrát"? Je možné, že se svým mužem jsme byli manželé už dříve? Co je pravda a co jen naše představa či touha? Dozvíme se někdy odpověď? Přemítám nad tím, proč se třeba jedné mé kamarádce dlouhodobě nedaří ve vztazích.

Už je večer a v televizi běží detektivka s Hercule Poirotem, Agátha Christie měla skvělý talent pro zápletky. Už se mi ale klíží oči. Asi tedy odkliknu publikovat, i když si nejsem příliš jistá, zda má toto psaní hlavu a patu. Dnes je to spíš takový průběžný deníček, trénovací prostor pro větší možnou práci. Budu mít dost odvahy i vůle k něčemu takovému?

Uvidíme, co přinesou další dny.

Autor: Vlasta Fišrová | čtvrtek 15.6.2017 22:20 | karma článku: 14.58 | přečteno: 532x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.