Nový dokumentární seriál ČT na téma šlechtických rodů v Čechách mě nezklamal. Dívala jsem se pozorně, téma mě totiž zajímá z vícero úhlů pohledu. Třeba k zamyšlení nad tradičními hodnotami, které to vlastně jsou a jak jsou platné.
Co vše se nám vybaví, když se řekne aristokracie? Mě osobně určitá noblesa a vznešenost, vědomí si zodpovědnosti. Kvalitní vzdělání.
Může to ale být také boj o moc, rozmařilost, degenerace. To vycházím hlavně z filmů a literatury, kterou jsem byla vyživována v dětství. Známý příběh od Boženy Němcové s titulem V zámku a podzámčí šlechtu zrovna nevelebil. Při jeho nedávném opakování jsem v něm najednou viděla ale i čistě současné motivy. Hraběnka věnuje nejvíc svých citů pejskovi, kterého až nesmyslně hýčká. Když nemá chuť na jatýrka, tak hysterčí, co se jejímu miláčkovi stalo. Rodinný lékař pak k tomu řekne své, uražená dáma to ovšem nechce slyšet. Podobnou až nezdravou přítulnost k domácím miláčkům a jejich zbožňování vídám i dnes, a ani si k tomu netroufám snad něco namítat. Jednak nejsem lékař, a pak, znáte to. Také bývají až hysteričtí, ti naši současníci, kteří mají více slitování se "svým" psem než s "cizím" člověkem.
Ale zpátky k naší aristokracii. Ta už oficiálně v Čechách neexistuje již od r. 1918. Ale přeci se stále setkáváme s odkazem právě aristokratů. Jak hmotným v podobě hradů a zámků, tak i duchovním, když zapátráme v historii nejrůznějších oborů, které příslušníci šlechtických rodů podporovali a rozvíjeli.
U nás v Klášterci nad Ohří, kde plebejsky pracuji, máme zámek a historické jádro města, které nechal vybudovat rod Thunů. Na tomto reálném odkazu je založen turistický ruch. Důležité bylo i fungující hospodářství, u nás to byla výroba porcelánu a zemědělství. To se vlastně týká celé naší země, kde se naštěstí až tolik neválčilo, takže mnohé zůstalo zachováno a je využíváno dodnes. Jen těch odkazů na Kolowraty, jimž byl věnován první díl dokumentárního seriálu Modrá krev.
Současní příslušníci bývalých šlechtických rodů jsou prý největšími demokraty, pravil jeden z nich, a nemyslel to nijak ironicky. Zapojují se totiž do diplomacie, politiky, obchodu a dalších oborů. Někteří se díky svému talentu a umu proslavili jako spisovatelé, to je příklad Josefa Škvoreckého a Jiřího Stránského, všichni známe malíře Kamila Lhotáka, herce Jaroslava Duška, Petra Haničince, Ladislava Županiče, a představitele Vinetoua Pierre Briceho. To jsem tedy ještě nedávno nevěděla, tato jména mi prozradil redaktor Kulturních novin Tomáš Koloc, z jehož pera je i zajímavý rozhovor o českých aristokratech s Martinem Petiškou, synem Eduarda Petišky. Začíst se můžete zde.
A jak jsem se začala o toto téma více zajímat, jak vlastně taková šlechta kdysi vznikala, tak jsem se dostala i k příběhu Davida Vodeckého, který mi prozradil, jak to bylo s jeho předky:
"Je to hodně stará historie. Za času prvního Polského krále Měška 1. sjednotitele byl můj předek v družině krále. Král tehdy objižděl Polskou zemi a sjednocoval pohanskée vladyky pod korunu. Většina se poddala bez boje a přisahali věrnost koruně.Ve Slezku narazili na pevnost pohanského mocného vladyky, který vyšel do boje proti králi. Boj byl litý a dlouhý a vladyka se z pevnosti na skále králi posmival, že jeho bohové jsou slabí... Ať raději odtáhne. Král potupen urážkou vyzval rytiře, kdo dobude pevnost a čest křesťanskemu bohu, bude povyšen do vysokého stavu a dostane majetky. Můj předek slibil králi že dobude pohany. Vybral družinu, dal okovat koně specialnimi podkovami, které drží i na skále a vyjel se svym sokolem na steč... Vyhnal pohanského vladyku a jeho lid přivedl pod korunu. Za to dostal titul a země na severu." Vzpomínku na tuto událost zaznamenává i erb roduWodžinských, kde je výrazná podkova a kříž.
Už jsem docela zvědavá na osudy dalších potomků rodů, které v minulosti mnohé znamenaly. A jejichž potomci se v životě neztratili. "Žádná práce není podřadná", říkal v seriálu i jeden z Kolowratů, který v sobě socialismu makal u lopaty. Dnes může částečně pokračovat v odkazu svých předků, třeba spravovat rodové sídlo. Což v dnešních podmínkách není nic jednoduchého. Žádné výsady už u nás šlechta nemá, jsou to občané jako každý z nás. Jsou mi ale určitě sympatičtější než současné "celebrity" z TV a všudypřítomného bulváru.
A jak to máte Vy?
