Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stávám se profesionálním pisálkem

7. 01. 2017 17:27:35
A věřte, že to není snadné. I když už se na to nějaký čas připravuji. Třeba psaním tohoto blogu. Navíc jsem v radničních novinách již pracovala. A psala kroniku města. I nejrůznější zápisy a zpravodaje.

A teď jsem redaktorkou novin, které mají být barevnější, zajímavější a aktuálnější než ty dřívější. O nápady, o čem psát, sice není nouze, ale realizace těchto nápadů je náročnější. Najednou je tu velká zodpovědnost. Psát jen ověřené informace, a tyto informace umět získat. Nespoléhat na to, co mi kdo dodá, protože někteří by se jen rádi zviditelnili, jiní zas třeba neumějí formulovat, anebo se naopak - celkem zbytečně - nechtějí zviditelňovat. Přitom žijeme v informační společnosti, je to důležité umět informace poskytovat, a umět je i získávat. A přebírat. Jak ten hrách s kroupami.

Že bych zavolala holoubky na pomoc? Tyhle do ošatky a tamty do džběru?

A mezi tím si vyjet do svého oblíbeného lesa, nadýchat se čerstvého vzduchu, splynout s přírodou...

No ale když mrzne, tak je nejlíp doma v teple, a třeba u mého noťásku, kde si můžu střídat styly, psát své osobní zpovědi, tohle nebo tamto mi teď bublá v hlavě, z toho se potřebuju vypovídat.

Jasně, že vím, že spousta lidí má skutečné starosti, a že tohle je vlastně docela brnkačka.

Stejně se ale pod určitou tíhou odpovědnosti probouzím i v noci a v hlavě mi to šrotuje. Vždycky mě ale něco takhle nad ránem šikovného napadne, a pak se přemluvím, že už dost, a že je čas ještě spát. Nechci se příliš stresovat.

Stejně mám ale obavy, jestli to zvládnu ke spokojenosti lidí, kteří mi dali tu důvěru a něco ode mě očekávají. Kdybych si těch lidí nevážila, tak bych to nejspíš nedělala.

Nikdy jsem nepracovala jen pro obživu. Vždycky jsem si v práci musela alespoň v některých činnostech najít svou zálibu. Když už se mi nepovedlo pracovat v knihovně, což jsem tenkrát obrečela.

Ale to už je dávno. Teď holt mám před s sebou ty první noviny, od kterých je očekávána změna k lepšímu, a mám snahu toto očekávání - v rámci možností - naplnit. Zároveň mi vlastně ani nic jiného nezbývá, jedna pracovní smlouva skončila a druhá má právě tuto náplň. A už jsem na to kývla.

Samozřejmě vím, že vždy se najde nějaký ten kritik. To mě až tak netrápí. Jen mi to asi připadá - za daných podmínek - nejnáročnější, co jsem kdy měla profesně "na hrbu".

Takový velbloud ovšem svoje hrby nosí s grácií, včera byl svátek Tří králů a nejdřív jsem odpovídala médiím na otázku, zda se v našem městečku objeví skutečný velbloud, a pak opravdu velblouda viděla. Byl docela roztomilý. Tvořili jej tři studenti, jejichž pedagové si dodnes umějí hrát. A proto hrají divadlo a užijí si jak tu srandu, tak i tu trému před vystoupením nebo v jeho průběhu. Takže se též stávám takovým velbloudem, který má pobavit publikum a zároveň něco důležitého říct. Být součástí příběhu. A to je vlastně údělem každého z nás, že jsme součástí mnohavrstevnatého příběhu. A při tom nikdo z nás nedohlédne, kam až příběh dosahuje, a co vše obsahuje.

Mám ráda Sherlocka, který hledá souvislosti a zároveň rád hraje tu geniální hru. Hru zvanou život.

Viděli jste první díl té nové série o Sherlokovi? Vynikající hlášky o tom, jak je svět propleten vlákny událostí...

Autor: Vlasta Fišrová | sobota 7.1.2017 17:27 | karma článku: 9.37 | přečteno: 130x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.