Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O mojí matce socialismem kované

10. 12. 2016 14:46:59
A válkou v dětství zocelené, i v dnešním kapitalismu se obratně pohybující. Moje máma toho teda zvládla! Dochází mi to tak najednou, když si tu takhle ve volném dni rekapituluju. Dobrý kořínek máme. Posuďte sami.

Děda z máminy strany býval holičem a pak i vlásenkářem. Před 2. světovou válkou šel pracovat k divadlu do Vídně, snad měl i nějakou tu židovskou krev, ale o tom máma moc nemluví. Spíš vzpomíná na to, jak se tady s mámou těžko protloukaly. "Měli jsme boláky v hlavě, z toho válečnýho margarínu", říká. "A sedláci nás vyhnali, dali spíš prasatům." Že si pak později jednoho synka právě ze sedláckýho rodu vzala, a bývalou selku (už komunisty o hospodářství připravenou) měla za tchýni, je možná taková ironie osudu.

Děda se vrátil do Čech přes účast na Pražském povstání, a byl to hodně společenský člověk. Asi až příliš, ráda se i napil a chodíval domů pozdě. Škoda, že už s ním nepopovídám, jen si pamatuju, jak nás vnoučata potajmu učil kouřit. Ráda jsem se tím pak chlubila, jakej je můj děda frajer.

Babička s ním asi snadný život neměla, co vydělal, to často propil. Ale úplnou bídu neměli, vlastně ani nevím, jak to ta babička dělala. Asi si dědu nějak dovedla "ohlídat".

Pamatuju ten poklid jejich bytu s bytelným nábytkem z první republiky, nad manželskými postelemi svatební fotografie v oválném ránu, a krajková dečka na stolku. Žilo se v prostorné kuchyni, v ložnici spalo. I my děti, když máma nezvládala nás všechny najednou vychovávat, tak jedna z nás šla sem do Vratislavic.

Máma byla jedináček, ale dala jim čtyři vnučky. Všechny už jsme dávno dospělé a starší sestry už taky babičky. A naše máma je takový nezmar. V mládí sportovala v Sokolu, a měla ráda i divadlo, kde působil děda jako vlásenkář. První její manžel byl taky "hodně do společnosti", ale zas nebyl pro rodinu, a chtěl jít do Německa a tak se brzy rozvedli. To už měla máma dvě děti.

Pak si našla mýho tátu, "pořád mi chtěl nosit kabelku", vzpomíná na jejich namlouvání kdesi v lázních. To už tu byl socialismus se svými ROH pobyty. Táta byl fešák a ještě volný a i o máminy děti se chtěl starat. A taky mámě hned udělal děti další, nás dvojčata, takže brzy byla svatba.

Můj táta byl tak trochu intelektuál, dodnes rád čte, a tak z rodné vesnice odešel. Taky proto, že bratři byli dva a statek byl zdědil jen jeden. Takže ho v 50. letech naverbovali pro hornické povolání. Dělával pak technika na šachtě, dnes má samostatný pokoj ve slušném domově pro seniory. A chodí tu hlavně do knihovny. Je mu 84 let.

S mámou se často hádali, táta introvert, který se po práci nejradši věnoval svojí sbírce známek, nebo jezdil po burzách. Já kolikrát s ním, fandila jsem mu. A mámě v duchu zazlívala, když tátovi vyčítala, že nejdou třeba tančit. Máma společenská po svém tátovi. Dovolenou zajistila vždycky ona, a to bývalo docela prima, když jsme jezdili třeba pod stan. Taky dovedla našetřit na Moskviče a pak i na rekreační chalupu. Takže chvílema pohoda, a chvílema dusno. Dnes žijí odděleně a občas se i navštěvují.

Hmotná nouze, kterou zažila máma za války, se odráží i v tom jejím dnešním hromadění věcí a jídla. "Co kdyby," že. Už se na ní za to ani nezlobím, nemůžeme se jim divit. Po tom, co prožili. Třeba i měnovou reformu.

I když dřív jsem dost hudrala, když mě nabádala, ať mám doma "aspoň deset kila rejže". A další ty praktické rady do domácnosti, ráda jsem si vždycky dělala všechno po svým a třeba i jinak. Mám svojí rodinu, ale vlastně stejně jsem s mámou celkem často v kontaktu.

A jak vypadá takový den s naší mámou? Ráno na oční ambulanci nejsem jediná 50letá dcera s 80ti letou matkou, jede to tu jak na běžícím páse. Operace předepsána a tak můžeme vyrazit do lékárny a na nákupy. Protože támhle mají levnější jablka, támhle zas likér "na svátky" a obligátní vše za 39 nabízí spoustu dárků pod stromeček pro pravnoučata. I když remcám, že ty krámy stejně nikdo nechce, nemám šanci. Ani argument, že ta kořalka musí být na vánočním trhu dražší než jinde, neobstojí. Nevadí, mám prostornou tašku a zastávka busu blízko. Když tu procházíme kolem jedné z těch nových kaváren, kde ovšem máma zlověstně pronese "tady jsem si dala vodu a kafe a chtěli 85 korun". Povídám, že je to dneska normální a doufám, že je neuhranula. "Ta voda byla ve skle", odvětí, asi na vysvětlenou, a vytáhne skleničku od přesnídávky, kde má čaj.

Dobrý, popijeme, pojíme na zastávce busu, a hurá na poštu pro důchod. Když vidím tu frontu, tak mi zatrne, ale máma je v klidu. Je to přeci sváteční chvíle. Spořádaně všichni čekají na svou pravidelnou výplatu, i nějaké to přátelské slovo prohodí. A pak už jen stavit se u vietnamky na rohu pro další nezbytnosti a jsme brzy doma. V paneláku, kde jsem vyrostla. Tady jako obvykle přicházejí úkoly, tentokrát přišít ručně utržený lem sukně snad ještě z bájného Tuzexu. Nevzpírám se, říkám se, že je to dobrá meditace. S rozpíchaným palcem po půlhodině odevzdávám hotové dílo. A už jen vytřít podlahu a dát si prima oběd. A samozřejmě ještě něco "pro kluky" domů. Kotel rejže se slovy "sama to nesním". A i tu lahvinku jsme otevřely, jako obvykle. Do svátků ještě času...

Před sebou mám předvánoční oslavu s kolegy a kolegyněmi manžela z jeho práce, a to bývá pořádná žranice. V duchu našeho reálného kapitalismu. Dobře se najíst a popít a jen tak se pobavit. Dojde většinou i na taneček, a to po dědovi můžu, i když po tátovi jsem taky trochu intoš, a chybí mi k debatě smysluplnější témata. Každopádně přežiju ve zdraví, a doma si pak druhý den dáme máminu rejži s kuřecími stehýnky, které zbyly od včerejška.

No nemohla jsem to tam nechat, ještě by to vyhodili. A s jídlem se plýtvat nemá, to fakt nemám ráda.

Autor: Vlasta Fišrová | sobota 10.12.2016 14:46 | karma článku: 27.74 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.