Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můj život s Marií

2. 12. 2016 17:55:05
Mám ráda mariánská místa, na jednom z nich jsem i něco velmi krásného zažila. Byla to jen chvíle, přesto se sem alespoň v myšlenkách vracím. A snažím se pochopit. I když prostor pro tajemství tu vždy byl, je a určitě i bude.

Nadýchané sněhové vločky se pomalinku snášejí k zemi... těmito slovy začínám povídku o klášterecké mariánské legendě. Povídka snad i bude součástí jedné knížky, a proto jí zde na blogu poněkud upravím. Však je to hodně živé, a dá se pojmout z mnoha úhlů pohledu.

Klášterec nad Ohří je město pod Doupovskými a Krušnými horami, kde vyvěrají tři minerální prameny, a lidé sem jezdí za odpočinkem i zvláštní krásou. Okolní kopce připomínají obrovské prsy žen či těhotenská břicha, pohledem na jejich oblé tvary mám vždy pocit jako bych se dotýkala něčeho pradávného a zároveň posvátného.

Ráno se tu vždy pozdravím s Bohorodičkou v podobě krásné sochy Immaculaty, která je součástí sloupu Nejsvětější Trojice na náměstí v historickém centru. Mívám takový pocit, že nad tímto městem přímo bdí.

Málokdo dnes ví, že Klášterec nad Ohří býval v minulosti významným mariánským poutním místem. Tato historie odešla s většinovým německým obyvatelstvem. Naštěstí je ve městě stále živá a to zejména v barokní architektuře. Tu zde nechal vybudovat Michael Osvald Thun. Ať již se jedná o velkolepě působící kostel Nejsvětější Trojice, tak sousoší od Jana Brokofa či sedmero výklenkových kaplí Bolesti Panny Marie v zámeckém parku.

O bolestech by mohla mluvit i moje máma, která přišla o jedno z dětí. To je pro nás ženy to nejhorší.

Bolest z nečekané ztráty malého nevinného dítěte otřásla městem i před dvěma roky. Tuto událost připomíná na kláštereckém hřbitově výrazný pomník z černého kamene, na němž je zaznamenána milá tvář dívky Elišky, která se stala obětí násilného trestného činu. Eliška drží v ruce zlaté srdce a na náhrobku čteme :

„Nyní jste smutní, ale budete se zas radovat, až se setkáme. O tuto radost Vás nikdo nepřipraví. Pak všechno pochopíte.“ Jan 16/22

V té souvislosti se mi najednou vybaví i poselství Panny Marie, která nám ve Fatimě sdělila: „Na konci zvítězí mé Neposkvrněné srdce.“ To je silné poselství, že?

Klášterecká mariánská zbožnost je přímo spojena s jednou soškou, kterou věřící velmi uctívali a považovali jí za zázračnou. Tato historie je zaznamenána v písemně zpracovaných dějinách města. Zjišťuji si i další podrobnosti, pátrám v archivech. Až přijde čas, představím vše v galerii Kryt, kde dřív bývala obecní šatlava. Teď je tu déle než dvacet let galerie současného výtvarného umění, kde připravuji výstavy.

Venku se u brzy stmívá, a tak jsem ráda, že do ulice svítí výloha protější Biotéky. To je nově otevřený obchůdek, ve kterém podává zdejší paní Libuška kávu, a prodává též kvalitní víno a zdravé dobrůtky.

Libušky hlava je na fotografii vidět jen částečně za dřevěným pultem, možná si čte. Když zrovna nejsou zákazníci. Docela tu dnes bylo živo a to je moc dobře. Historické centrum je totiž poněkud odříznuté od zalidněnější části města, malým obchůdkům se ne vždy daří. Naštěstí by měla ožít i sousední bývalá vinárna Hvězda, kde se připravuje Čokolaterie u Karolínky. A drží se i prodejna Knihy, jediná široko daleko. Nejsou tu jen bary a herny.

A příště zas povím třeba i víc. Musím to vždycky tak cítit, že mám dost na rozdávání i tímto způsobem. Zároveň i dostávám, samozřejmě.

A teď už mířím na vánoční večírek, docela se těším na přátelské posezení s lidmi z práce.

Podívat se případně můžete i na moje FB stránky Proměňujeme Sudety.

Autor: Vlasta Fišrová | pátek 2.12.2016 17:55 | karma článku: 12.02 | přečteno: 259x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.