Vlasta Fišrová

Zpovídali jsme Martina Veselovského

20. 10. 2016 19:54:48
Nerad rozmělňuje svou novinářskou práci, takže rozhovorům o ní se spíš vyhýbá. Do Kadaně ale na besedu přijel, prožil tu totiž část svého dětství. Martin Veselovský, velký profík a sympaťák. Takový mušketýr.

Jeden z Večerů ve věži kadaňské knihovny, sedím v první řadě, u ruky notýsek. Chci si zaznamenat jen pár postřehů z debaty, která se svižně rozjíždí. Slyším toho ale tolik zajímavého, že vzniká i tento neplánovaný záznam besedy s vynikajícím novinářem.

Ředitelka Kultury Kadaň a nadšená divadelnice Tereza Gvoždiáková mile bezprostředně vítá elegantního muže, kterého většina z nás zná hlavně díky jeho aktivitám v DVTV. Role se pro tuto chvíli vyměňují, Tereza se ptá, Martin odpovídá.

"Můj táta stavěl elektrárnu Tušimice, je to už 32 let nazpátek, kdy jsme tu dostali byt. Žil jsem tu od 2 do 12 let," vyplňuje Martin svůj pomyslný dotazník. A přecházíme k zážitkům z dětství, jsou to boje mezi kluky z jednotlivých čtvrtí města a taky školní svačiny v podobě kubánských pomerančů, které se nedaly loupat, a pytlíkových mlék, stíraných pak ze země houbou na tabuli.

S jiskrou v oku Martin vzpomíná na letecké modelaření, kdy s tátou chodil na dnes již neexistující letiště, a tenhle koníček - zájem o létání - má dodnes. Než se stal otcem dvou dcer si užíval paragliding, a dnes je Martinovo splněným snem moderování letecké přehlídky, kde vzduchem sviští válečné stíhačky, a může si doslova "sáhnout na legendu", některého z pilotů. Díky Terezce a její pečlivé přípravě na rozhovor se dozvíme, že Martin hraje rád i počítačové hry, i když dnes už většinu z nich nedokončí, není čas.

A jsme u dalšího Martinova koníčka, a tím je kreslení. Odvrácená strana matky - to je název knížky fejetonů, kterou napsala Martinova žena (Monika Valentová), a Martin ji doprovodil ilustracemi. Inspirován Kájou Saudkem, kterého pět let obkreslovat. Obdivem ke komiksům, které byly v časech našeho mládí téměř nedostupné, se Martin netají, rozhovor s pornoherečkou ho však neláká. To už se dostáváme k přáním naší moderátorky, a tenhle vtip pochopí jen ti, kteří u rozhovoru v kadaňské věži byli. I scénku, jak chová na klíně kadaňského místostarostu coby batole, maminky obou dnes již dávno dospělých mužů si totiž v jednom panelákovém vchodě kdysi pomáhaly s dětmi.

Takže pojďme pokračovat v poodhalování Martinových profesních zkušeností z práce novináře v oblíbeném internetovém projektu. "Jsme tým jedenácti lidí a nemáme žádnou hierarchii", dozvídáme se o firmě, kterou založilo několik společníků a jejíž plány se průběžně mění tak rychle, jak se mění internet. Nezastupitelnou úlohu zde přitom hrají editoři, kteří nejen že vybírají zpovídané hosty (na tom se podílí celý tým DVTV, dávají si vzájemně "do placu" tipy v uzavřené diskusní skupině na FB), ale také pomáhají moderujícímu při živém vysílání, kdy hlídají časomíru a dávají stručné a jasné režijní pokyny. Vše se odehrává celkem nenápadně, čemuž nasvědčuje fakt, že si asistujících editorů nevšimli ani kadaňští studenti, vydavatelé novátorské anglické učebnice, kteří v sídle vydavatelství Economia absolvovali před týdnem rozhovor. Ti jsou také v publiku, odkud padají otázky na Martinovo pocity při natáčení třeba s člověkem, který hovořil o mletí lidí do masokostní moučky. Tomuto exotovi tady snad ani nebudu věnovat pozornost, mnohem víc mě zajímá práce novináře, jeho psychologická i věcná připravenost na obtížně "uchopitelné" hosty.

"S politikama je rozhovor vždycky souboj" říká s jistým nadšením Martin, který mi v tu chvíli připomíná ušlechtilého mušketýra. A nejen mě, publikum je zjevně nakloněno k jeho stylu práce, zajímá nás, jak zvládá nečekané situace a co si myslí o některých kontroverzních osobnostech. Martin příliš nehodnotí, vlastně téměř vůbec, je to velký profesionál, jen poctivě odpovídá na naše otázky. Léta novinářské praxe jej naučila poznat lháře, i když ví, že někteří jsou opravdu silnými protihráči. Tenhle pomyslný souboj je myslím to, co Martina na této práci baví nejvíc. Příprava na rozhovory ho přitom moc nebaví, to přiznává, že probírat již řečené a hledat gró, na čem stavět, je sice nutné, ale mnohem raději má přímé aktivní vedení rozhovoru. Na rozdíl od kolegyně Daniely, která má naopak přípravu hodně v oblibě.

Ptám se jej na jeho legendární rozhovor s Laco Déczim, a on prozradí, že při přípravě věděl o dvou hudebníkových polohách: "Buď se baví čistě profesionálně o trubkách anebo mluví sprostě, to když je s kamarády." Hned v úvodní větě při živém rozhovoru s Dézcim pak bylo jasno, že stačí u takového rozhovoru jen být. Živel Laco to obstará sám.

Ptáme se také na Martinovo další plány, samozřejmě jsou, a týkají se rozšíření aktivit. Martin má v sobě hodně kuráže, zdravého sebevědomí a zároveň jistý silný hnací motor. Chtěl být kosmonautem, objevovat nové planety, brázdit vesmír, a to se mu vlastně v těch našich možných podmínkách daří. A kdo ví, jaké sféry ještě objeví.

Tak mu držme palce, našemu kladnému hrdinovi. Je jich sakra zapotřebí.

Autor: Vlasta Fišrová | karma: 16.01 | přečteno: 717 ×
Poslední články autora