Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hovory s kadeřnicí na téma bohyně

29. 09. 2016 8:52:08
Parafrázuji Hovory s Bohem, to je knížka, která mě kdysi oslovila. Dnes ale raději nacházím porozumění s konkrétními lidmi kolem sebe. Tentokrát to byla jedna milá povídavá kadeřnice.

Nemám stálou kadeřnici a hodně času jsem v práci, a tak většinou "vlítnu" do kadeřnictví, kde je to bez objednání. Abych si nechala udělat na hlavě zas něco hezčího a nedělala ostudu. Tentokrát jsem ovšem měla štěstí nejen na kadeřnici šikovnou, co se týče umu stříhacího a barvícího, ale též hřejivě lidského. Však ony ty kadeřnice bývají kolikrát i dobré psycholožky. Zákaznice si potřebuje popovídat a ony vyslechnou, rozeberou nadhozené téma, a třeba i poradí. Nejen v tom, co vytvořit na té hlavě.

Tak se i stalo s milou paní kadeřnicí Evou, které jsem svěřila, že se nedávno vdávala naše prvorozená dcera a jaká že to byla svatba. V současném duchu, hlavně kamarádky nevěsty a kamarádi ženicha, my rodiče a jen sourozenci svatebčanů, žádné tetičky a širší rodina. Takhle si to přáli, tak to taky měli.

"On je to rocker a má dredy" vyhrkla svou zkušenost kadeřící paní, aby charakterizovala svatbu své 30 leté nonkonformní dcery. Kontruji, že ta naše se vdávala ve 32 letech a její nastávající měl taky na hlavě něco, čemu úplně nerozumím, ale nekomentuju. Však pamatuju, jak my za mlada nesnášeli, když nám rodiče mluvili do našich vlasových preferencí. Můj muž se například dodnes na svého otce zlobí, že mu nedovolil nosit dlouhé vlasy, aby nebyl za "chuligána". Teď už nemá vlasy žádné a je po starostech. Pro změnu nosí neobvyklou čapku, aby se odlišoval. Tak to prostě máme.

Když porovnáme svatby, tak hurá na porovnávání dětí. Kadeřící paní má taky tři a shodneme se, že jsme nejen tolerovaly jejich odlišnosti, ale i je bránily před světem, který by je chtěl zprůměrovat. Chrlíme historky, vlasový porost už je podružný, jsme přeci hlavně matky. A máme taky matku a tchyni. No to snad ani nebudu vyprávět. Jak jsme si porozuměly na téma, jaká může být žena taky pěkná čarodějnice.

Hbitě přecházím k mému oblíbenému tématu. Žítkovské bohyně, znáte? Tenhle skvělý román mi pomohl aspoň trochu pochopit mou matku. Já, tak trochu intelektuálka po otci, a ona, pohanská "vědma".

"Jednu vědmu jsem tu zrovna včera měla", praví Eva. A přidává obsah sdělení oné paní, které se týká zdravotního stavu jednoho jejího příbuzného. "Nevěřím tomu," říká, "ale měla jsem husinu". V tu chvíli mrazí i mě, a tentokrát už neřeknu, co mě při tom napadá. Že ta žena s tou nepříjemnou zprávou mohla mít i pravdu. Radši vyprávím o svých zkušenostech s takovými ženami, které "vědí víc". Shodneme se s Evou, že nechceme, aby nám někdo bez ptaní koukal do soukromí, ovlivňoval nás, a že si radši poradíme samy za sebe.

Eva pak ještě dodá, že druhá paní kadeřnice je bylinkářkou, že bych si s ní taky rozuměla. Říkám, že vím, že vlastně právě proto jsem si tuhle provozovnu oblíbila a proto se tentokrát i objednala. A že ráda přijdu zas. Až vlasy trochu odrostou. A příběhy našich bližních se posunou. I naše vlastní barvité příběhy.

Mimochodem, ten účes, který teď mám, se Evě moc povedl. Selfíčko ale nebude, to už je pro ty mladší. Stačí fotka v profilovce, to mě fotil můj muž na výletě v Krušných horách, kde slunce svítí víc i zima je tu větší.

Možná tu v horách budu žít jednou natrvalo? Přivedla mě sem právě naše máma.

Autor: Vlasta Fišrová | čtvrtek 29.9.2016 8:52 | karma článku: 16.42 | přečteno: 911x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.