Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Může se kriminální děj z románu promítnout do reality?

27. 09. 2016 10:11:20
S oblibou sleduji některé současné české krimi seriály, například Rapla. Už i proto, že se odehrává v Krušných horách. Když tu mi do života vstoupí skuteční kriminalisté, se skutečným případem.

Pro účely tohoto vyprávění se pokusím zamyslet nad souvztažností dějů, které sice logicky souviset asi nemůžou, ale i tak se dějí. V mé vlastní realitě. Například se objeví člověk, který mě upozorní na jednu detektivku. Její děj se odehrává přímo v místech, kde pracovně působím. Jsem tedy zvědavá, jak místní autor pojal onen příběh, a protože v našem regionu je třeba podporovat vztah k místu, kde žijeme (bývalé Sudety), tak dělám knížce s názvem Stvůry od Luďka Kubáta i propagaci.

Když knížku čtu, tak se ocitám na místě bývalého poplužního dvora v Šumné, což je zaniklá obec. O zaniklých obcích zrovna připravuji výstavu, a mrzí mě, že to místo vypadá jak krátce na konci 2. světové války. Když se reálně píše r. 2016. V detektivce se tu odehraje vražda, což se reálně též ve středověku stalo. Třeba je to místo svým způsobem "zakleté".

Děj románu se přemisťuje o pár kilometrů dál k Mikulovické lípě. Bývala zde obec Mikulovice, která byla zlikvidována kvůli plánované výstavbě odkaliště pro elektrárny. Po letech, kdy bylo vše zbouráno, i sousední Vernéřov a Pavlov, je rozhodnuto, že popílkoviště není třeba stavět. Změní se politický režim i technologie, popílek už bude využíván v rámci odsíření.

U Mikulovické lípy, která je památným stromem, udržuje jeden místní kapličku. Je krásně bíle omítnutá, nechybí svatý obrázek a kytička. I když jsme v kraji převážně ateistů. O tom člověku píšu do novin. Stojí tu i kostel sv. Mikuláše, i když není zrovna v ideálním stavu. Žádný z domů však nezůstal, bývalé hospodářské usedlosti zarůstají náletovými dřevinami.

Pravidelně se dívám na krimi seriál Rapl, líbí se mi ti tvrdí chlapi, vyšetřovatelé. Když tu najednou v mé vlastní realitě vstoupí do dveří místa, kde pracuji, dva opravdoví kriminalisté. Pátrají po okolnostech jednoho případu. Přijeli až z krajského města, takže to bude něco vážného. Neřeknou co, ale zhruba se dovtípím. Řeknu, co vím, abych napomohla vyřešení toho případu. Pak se s tím musím i vyrovnat, co se stalo.

Pomůže mi v tom i další román, tentokrát od Martiny Doležalové, která se v našem městě narodila. Nabídne mi jej paní z knihkupectví, která ví, že se zajímám o místní dění. V románu je hlavní hrdinkou dívka, která se potká s vrahem ve chvíli, kdy dotyčný má být osudově za tento čin potrestán. Ona zde funguje jako takový katalyzátor. Není jí z toho dobře, ale naštěstí má po boku muže, který jí drží u země. Jako já mám manžela. I nějaký ten další rytíř se na scéně občas objeví, tak se většinou ani nebojím.

Kriminalisté jsou muži na svém místě, mám z nich respekt, a samozřejmě nikde nebudu vykládat žádné podrobnosti. Stejně mi toho moc neřekli, přesně jako ve filmu, říct minimum, a zjistit maximum. Pro vyřešení případu.

Dnes mám zrovna volno z práce a tak si snad i troufnu takto zveřejnit. Odehrálo se totiž ještě něco, co si tak trochu hýčkám, jako takové "magické vysvětlení". To už svěřím jen těm, kterých se týká. Život opravdu přináší zajímavé situace.

Autor: Vlasta Fišrová | úterý 27.9.2016 10:11 | karma článku: 10.97 | přečteno: 462x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

3.10.2017 v 17:04 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

15.9.2017 v 23:42 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Když se zlo vrací jak bumerang

Nedám dopustit na tzv. sudetskou bibli - román Cejch od Zdeňka Šmída. Na příběhu několika generací popisuje vývoj česko-německých vztahů v Krušných horách, v nichž se po staletí mísili usedlíci zejména těchto dvou národností.

30.8.2017 v 8:26 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 777 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak se tvoří podivuhodné světy

Vezmu barvy, rozpustím je, smíchám a otisknu. Pak učiním jistý pohyb a dle intenzity a směru pohybu vznikne první obraz, jak horké voskové barvy ve chvilce ztuhnou. S citem tisknu dál do chvíle, kdy jsem s výsledkem spokojená.

24.8.2017 v 19:04 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 184 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 213 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 11.77 Průměrná čtenost 583

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Profesně působím ve veřejné správě.

Některé mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.