Můj táta odešel ze světa den po mých osmnáctinách a chybí mi dodnes.

Je smutné vidět svého tátu, kdysi plného síly, takhle odcházet, ale je za vámi jeho dlouhý život a celý život Tvůj, Vlasti. A je to i obrovský dar, který Ti dává tím, že je náhle tak bezmocný, křehký, neznámý. Je dobře vidět, k čemu směřujeme, vdíme najednou, že konec existuje, a každý den, každý okamžik má najednou jinou chuť, jinou váhu, jinou cenu.

Objímám Tě. A jestli máš něco nevyřčeného, ještě to řekni. Je to důležité.

Otec mi umřel, když mi bylo devatenáct. Letos to bude padesát let, ale stále mě provází životem.

ten pocit znám-držím palce

Držím TI pěsti Vlasti.

Hodně síly!

Díky!

Dle perexu podle velkého "B" ve slově Bůh jsem očekával teologický traktát o tom, jak je dobře, že naše iluze o Bohu se ztrácejí. Ale Vaše povídání je naplněno úžasnou člověčinou a bolestnou zkušeností každého z nás, co pro nás znamenají naši rodiče. Ano, takový je život! A takový jej musíme umět přijmout!

Díky!

Muj tatinek zemřel minulý rok na jaře. Vím,jak se cítíteTa bolest nepřejde ani po roce, myslím si, že to nepřejde nikdy. Rodiče jsou ti, kteří nás milují i s našima chybama....

Také mi milovanej táta neodcházel právě lehce, přeju hodně síly.

Děkuji.

... .