a mj. ta kniha o šumavských samotářích stojí za to přečíst. Dostal jsem ji od své ženy a přečetl jedním dechem

každý strůjcem svého osudukarma a dík za tento druh článků

Libuš, děkuji, bude jich přibývat, inspirace mám mnoho. A těší mě to víc, než cokoliv jiného.

Občas kolem jejich "sídel" projíždím. Jeden je před Hlubokou n./Vlt a druhý byl někde u Katova. Pokládám to za lepší řešení, než se válet v parku u Wilsoňáku, zejména, pokud by byli navíc schopni se sami postarat o svou obživu.

V řadě kultur funguje, že si "prostý lid" vydržuje své kněze, šamany, duchovní atd., ateista je samozřejmě může považovat za "budižkničemy", no a věřící jim důvěřují, svěří jim třeba odříkání modliteb za uzdravení nemocných, podarují je za to jídlem a pod. V naší zemi máme naštěstí dost náboženské svobody v tom, čemu dáváme přednost, zda chození do kostela, nebo radši do lesa či jinam. A i způsoby žití si tu relativně můžeme docela vybírat, zda se budu honit za kariérou, zadlužovat se, abych "byl IN" nebo raději budu žít klidněji a skromněji.