Hezký blog Vlasti

Moc pěkný blog. Jsem nadšená hlavně medailonkem a jeho osudem. Ano, to jsou ty věci mezi nebem a zemí, naplno je pochopí jen ten, kdo si jejich zásah do svého života zažil osobně.

A vyloženě mě nadchla ta krásná fotografie ženy, která se vrací z kostela. Úžasná kompozice. Ta fotografie by byla chloubou každé foto výstavy

Díky, Zdeňko, můj manžel fotí skvěle, i občas vystavuje, ale musím ho k tomu vždy přimět. On ale docela trpí, když vidí, kdo všechno dnes ze sebe dělá zkušeného fotografa a pořádá třeba drahé workshopy, kde slibuje, co všechno zájemce za chvíli naučí. V tomhle oboru je tedy velká konkurencem mi to máme jako koníčka. Mě vlastně dovednost fotografování i svým způsobm živí spolu se psaním, došla jsem k tomu právě přes soukromé vystavování, kdy jsem si poté troufla hlásit se do výběrka na kurátorku galerie. Ač na to oficiální odborné vzdělání nemám, ale zkušeností dost.

Nádherný nález. Já mám dvě. Jednu jsem si koupila před třiceti lety v Mexiku a druhou jsem dostala od mexické kamarádky. My, co jsme srdcem Mexičané, Lupitě věříme.... Koukněte sem https://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=383327 Přeju vše nej....

Šárko, díky moc za další informace, které jsem nevěděla. Třeba o té kopii obrazu naproti Jezulátku. To se musím příště v Praze podívat. Jednu kopii mají také v největší katedrále v New Yorku, tam je přímo boční kaple, kde se modlí lidé s indiánskými kořeny. Hodně jsem na indiány myslela, když jsem do USA jela, měla jsem zájem přiblížit se něčemu z jejich kultury, šli jsme do muzea, pozorovala jsem cvrkot na ulicích. A věděla jsem, že určitě chci jet na tu pláž. Což se nakonec ukázalo jako důležité pro nalezení medailonu. Netuším tedy, jak byl ve vodě dlouho. No a dnes ráno jsem si dala horkou čokoládu.