To je moc hezky napsané, Vlasto. Tvrzení "moje pravda je ta jediná správná a kdo nesouhlasí, ten se mýlí" je dnes bohužel až příliš časté. Je to o té pokoře, ta nám chybí a také o otevřenosti a umění naslouchat ostatním. Toť můj osobní názor na dané téma, každý to může vnímat jinak

Souhlasím s Vámi.

Uvedu dva příklady chybného vyjadřování.

"Zákaz kouření v restauracích je správná věc."

"Zeman je dobrý prezident."

Namísto těchto výroků je lepší říkat:

"Mně by se líbilo, kdyby se v restauracích vůbec nekouřilo."

"Já považuji Zemana za dobrého prezidenta."

Ten, kdo ví, že nemůže (být objektivní), je zpravidla moudrý. Není potřeba mlčet, spíš jen neplýtvat slovy a svými slovy a činy inspirovat druhé a také se nechat inspirovat nasloucháním, čtením, diskusí...Hezký článek

Děkuji. Snažím se. Vlastně mám v oblibě, když přicházejí nové úkoly, a ty přicházejí. Používám tedy i magické myšlení, můžu-li se to tak nazvat, o tom většinou nemluvím. Nebo jen osobně s blízkými. Zároveň se držím nohama na zemi.

Čím více toho vím, tím více vím, že nic nevím.

Soudný den není jen otázkou budoucnosti, naše svědomí o nás ví všechno nejlépe a soudí nás stále, každý den.

Jo, dělávám si takovou inventuru v hlavě před spaním, co se povedlo, s čím můžu být spokojená a co méně.

Rozum je dobrý, jen nás někdy brzdí...