Kdysi jsem prázdninovou praxi strávil v klášterecké lesní velkoškolce. A odpolední čas patřil hlavně fotbalovém hřišti u parku. Park byl na poměry 80. let dobře zachovalý. Kromě druhů, které jste perfektně vyjmenovala ve wikipedii, jsou zde i raritní odrůdy - např. buk s listy jakoby na okrajích rozstříhanými ( var. Asplenifolia ).

Ale jsa povaha dobrodružná, vydával jsem se za řeku do okrajových částí vojenského újezdu. Málo využívané louky měly specifickou floru ( řepík, všivec, pupava a j .), entomolog by se radoval asi ještě víc. A když jsem se k večeru vyškrábal na jakýsi zarostlý kopec, čekal na mne uvítací výbor - ropuší rodinka a rulík zlomocný .

Tak snad je tam pořád takový klídek a pohoda.

Pane Pinkasi, okolní kopce teprve prozkoumávám, odměnou bývá krásný výhled, třeba z Šumné nebo vrchu, na kterém je zřícenina hradu Egerberk. Ze sousedního pak létají rogalisti, to musí být adrenalin... a krásný pocit letu nad krajinou. Na webu města máme i letecké snímky, podívejte. Klid tu opravdu je, kolem toho vojenského prostoru taky občas jedu. A přímo do prostoru teď nedávno pustili cyklisty, na jeden závod, to byla skvělá příležitost se sem legálně dostat.

Děkuji za vzpomínku. Byla jsem tam jednou a to místo mě uchvátilo. Poslala jsem tam hned několik přátel, ale cítili se v tom městě i parku osamělí. Ostatně stejně jako já tehdy, jen mně to nevadilo.

Přesně tak, v historickém jádru města nežije příliš lidí, je oddělené silnicí od sídlišť, kde žije většina kláštereckých. Tady jakoby se někdy i zastavil čas.

Zámek neznám, ale dle krásných fotek jistě stojí za návštěvu....

Přímo do zámku jezdí celé výpravy a to hlavně za sbíkou porcelánu a také jeden z prohlídkových okruhů představuje zdejší bohatství minerálů - polodrahokamů, které se ve středověku těžily v nedalekém Ciboušově, a v novodobých dějinách bylo zjištěno, že byly použity na výzdobu kaple sv. Kříže na Karlštejně a v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.