Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část X.
27. července
Na doporučení známé se dívám na film Chatrč, emocionálně mě to hodně zasáhne. Odpouštět hříšníkům je jistě dobré, ale v tom filmu se mi nelíbí třeba pasáže, kdy mladý muž, který má představovat Ježíše, bere za ruku hlavního hrdinu a jdou po vodě. Na důkaz toho, že se potkal se skutečným Ježíšem. Aby náš hrdina - obyčejný člověk, kterého týral jeho táta, a on něvěděl, jak zabránit týrání své mámy, a pak zažil otřesnou situaci i s dcerou, kterou unesl nějaký úchyl, přišel na to, že jim má odpustit. Ježíškova máma, ve filmu černoška, která tu představuje Boha, vysvětluje, jak se máme mít rádi. A že Bůh nemůže za ty hnusy, které si děláme. Nic proti lásce, určitě je to dobré mít rád lidi i vše kolem nás, ale ten příběh o božské trojici - kdy ducha představuje dívka, jednou říkají, že je vítr, pak že kreativita, mě nějak rozhodí. Jak je mi líto hlavního hrdiny, který trpí jako dítě a pak i jako dospělý. I když černoška v roli Boha je sympatická postava, to zas jo.
Když ale Ježíš chodí po vodě, a vyzývá k tomu i hlavního hrdinu, aby se nebál, a šel s ním, že se mu nic nestane, mi přijde takové až moc pohádkové, chvílemi až barvotiskové. Nakonec se tedy ukáže, že to byl sen našeho hrdiny, to by se i pochopit dalo, ale stejně nějak chápu i Židy, kteří Ježíše neuznali za Mesiáše, protože právě tyhle zázraky se jim nezdály, pokud vím. Do širšího výkladu o náboženstvích se tedy pouštět nebudu, jen si tak rovnám myšlenky. Musí někdo dělat zázraky, aby byl božským synem?
Radši se bavím s naším skutečným synem, tím, kterého jsme zplodili s manželem, a on se ted zavírá ve svém pokoji, inu, je ve věku, kdy si dost vystačí. Hlavně, že má počítač s internetem a své soukromí. Než vstoupíme do jeho modrého pokoje, tak klepáme.
Naštěstí nás jako rodiče pořád ještě docela bere, i občas potřebuje, a tak si tentokrát nechal vysvětlit, jak reálně postupovat, aby si konečně našel nějakou brigádu. Už docela lenoší, měsíc po úspěšné maturitě. Tak jen ať už se zapojí do reálného života, než půjde na vysokou. Taky jsme brigádničili jako studenti.
28. července
Přijíždíme do Karlových Varů, máme tu objednaný relax víkend. Na místě zjišťujeme, že se jedná o vojenskou léčebnu. Dělám si legraci, že jsme váleční veteráni. Nebo spíš vysloužilci. Hotel Chopin je moc pěkná vila, jsou tu v okolí tedy ještě luxusnější, i s livrejovaným pikolíkem, ale to by nás asi převedlo do rozpaků. Jsme spokojeni s naší plnou penzí a vlídným zacházením sympatické recepční. Naproti nám ruská ambasáda a ob jednu vilu nádherný bílý pravoslavný kostel se zlatými kupolemi.
Nejdřív tedy plánuji cestu do zdejšího muzea, kde mají obnovenou moderní expozici. A je tu toho k vidění hodně krásného i historicky vzácného.
Do pravoslavného kostela zrovna vcházíme ve chvíli, kdy tu začíná bohoslužba. Ženy na kůru nádherně zpívají a do toho dvě ženy dole brebentí. Většina lidí se přitom modlí, křižují se, sklánějí hlavy. A ty dvě ženštiny, jedna starší babka a druhá středního věku brebentí a brebentí. Asi se ty ženské dlouho neviděly a potřebovaly si sdělit nějaké ty novinky. Obě přitom mají na hlavách hedvábné šátky, jako ostatní věřící ženy, které jsou ale pokornější. Být to na vernisáži, tak na ně i udělám psssst... protože tohle fakt nemám ráda, když se někdo neumí chovat ve slavnostní chvíli, vždyť drbat se dá kdekoliv jinde, a ne ve chrámu či výstavní síni, když se odehrává představení účinkujících. Nejsem pokřtěná, vlasy nemám zakryté a chovám se tu s úctou k prostředí i věřícím.
Chvilku taky přemýšlím, s jakými hříchy bych se mohla popovi svěřit, pokud bych tedy věřící byla. A protože nejsem, tak se svými hříchy vypořádávám sama za sebe. Mám za to, že existuje vyšší moc, které jsme zodpovědní. Vyšší morální princip.
Každopádně to byl moc hezký víkend, v tom kostele na chvíli odkryli dvířka ikonostasu, byla tam vidět krásná mozaika Ježíše v červeném plášti, a daší zlaté předměty. A všude hořící svíce. Ten ženský zpěv z kůru byl opravdu působivý. A pak jsem se přichomýtli ještě k jedné svatbě a to v zahrádce restaurace Versailes, kde jsme si dali i vínko. Prošli jsme i příměstské lesy, aspoň trochu (mohla bych tu být mnohem déle). Líbí se mi vodotrysky v říčce Teplé a zdejší architektura.
Víkend to byl pokojný a moc pěkný. Zaplatila nám ho naše hodná dcera Pája, má nás ráda. A my jí, samozřejmě.
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz