Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Problém bezdomovectví nenechává chladnými mnohé z nás. Zatím u nás umíme nabídnout azylové domy se všemi jejich pravidly, a vypadá to, že tato pomoc nestačí. V mrazech někde nechávají pobýt potřebné v místnosti jen na židlích, nemají dost postelí. Takhle si tu žijeme.
A teď, v období energetické krize, kdy má problém s úhradou všech nákladů na bydlení i nemalá část veřejnosti, asi problém těch nejchudších nikdo otevírat nebude, když svým způsobem chudnou vlastně všichni.
A pak, mezi bezdomovci nenajdete žádné voliče. Takže politicky bude toto téma v našich končinách asi vždy jen okrajové, protože tady se uvažuje hlavně v rámci krátkých volebních období.
V zemích, kde je demokracie už na jiné úrovni, tak se stát spolu s obcemi a nevládními organizacemi dovedl spojit, vizi Housing First připravil ve Finsku sociální vědec, lékař, politik a biskup společně, alespoň toto jsem se dozvěděla z článku z The Guardian z roku 2019 pod názvem: "'It’s a miracle': Helsinki's radical solution to homelessness.
Stručně řečeno, jedná se o nově postavené bydlení právě pro tyto účely, kdy každý člověk má nájemní smlouvu a platí nájem (i třeba s příspěvkem od státu, jak to funguje u nás). O nové nájemníky, kteří konečně mají svou adresu, svou jmenovku na dveřích, se zároveň starají terénní sociální pracovníci. Protože, jak řekl starosta Helsinek: "Mnoho bezdomovců trpí závislosmi, duševními problémy a zdravotními problémy, které vyžadují trvalou péči. Podpora tam musí být."
Neodpustím si poznámku, znáte nějakého českého starostu, který by něco takového veřejně řekl? Já ne. Starosta v ČR má přeci spoustu jiných starostí... nejspíš by starostové namítli, že dávají tolik a tolik peněz do sociálních služeb a že na bydlení pro bezdomovce ještě nebyla vypsána žádná dotace. A bez dotací to přeci neumíme. Nebo umíme, ale pro jiné zájmové skupiny. Za lidi bez domova tu snad nikdo vlivný "nekope". Občas se tedy objeví empatický podnikatel, který se do této aktivity pustí, co vím, tak nejvíc se povedl parník na Vltavě. Ale ne každým městem teče řeka Vltava.
Česká republika je podle mého pozorování specifická ještě něčím dalším, co se týče bydlení, a to tím, že je tu hodně seniorů, kteří žijí ve velkých bytech či domech, odkud "mladí vylétli", a senior zůstal sám. Teď asi vstupuji na tenký led, mohl by se spustit povyk, že snad navrhuji nějaké znárodňování, to bych si samozřejmě netroufla. Jen vidím, jak třeba moje matka, i její sousedka, vdovy, žijí ve velkých panelákových bytech a nikoho k sobě nevezmou, protože je k tomu netlačí ekonomické důvody, další člověk by byl zřejmě spíš na obtíž. "Nebudu už přeci dalšímu chlapovi vyvářet a prát fusekle", říkají. Přitom jsou osamělé, a snadno nalítnou kdejakým šmejdům, kteří jim nabízejí předražené zboží, protože jsou rády, že přišel někdo na "kus řeči"... Takhle si tu žijeme.
Jedna taková vdova jednou jednoho osamělýho mužskýho k sobě vzala, vyprávěl mi to spolužák Pavel, toho času bezdomovec, kterého jsem potkávala na ulici cestou do práce. Jeho příběh zněl asi takto: když jsem přišel o byt (chlastal, přišel o práci a odešla od něj žena), tak jsem šel nejdřív do Prahy, seděl jsem na lavičce na náměstí, šla tudy stará paní, kterou jsem pozdravil: "Pochválen buď Ježíš Kristus", najednou mě to prostě tak napadlo, a ona si ke mě přisedla. Dali jsme se do řeči, a ona si mě vzala k sobě domů.
Dělal jí garde, chodil nakupovat, svěřila mu i platební kartu. Jejich soužití v důvěře fungovalo snad několik měsíců či let, než paní onemocněla, musela do nemocnice a zemřela. Dědicové z řad příbuzných chtěli byt, takže Pavel šel zas na ulici. Přežíval takhle nějaký čas, chvíli i na ubytovně, ale ten chlast, a už žádná zachraňovatelka na obzoru. K mámě se vrátit nechtěl, asi se styděl, že je jako jeho otec, alkoholik. Časem sice přišel k penězům z dědictví právě po své mámě, ale už to neuměl začít žít jinak a na ulici i zemřel. Snad v 55 letech. Parte nikde neviselo. Konec příběhu znám jen díky srazu spolužáků, kde jsme celý příběh dali dohromady.
Nejsem sociální pracovnice, lékařka ani farářka, jen jsem se v jednu chvíli nechala přemluvit ke vstupu do komunální politiky, kde by mě zajímaly právě takovéto sociální otázky, ale to nevyšlo, asi proto, že jsme byli příliš noví a moderní.
A tak se tu jako blogerka můžu veřejně zamyslet, z pohodlí svého domova. Tepla a dostatku jídla. Neumím hýřit, když jiní trpí. A oslavovat dnes ani není co, každý žije jak umí. A žít budeme dál, ať je rok ten či onen.
A třeba se jednou naše demokracie změní z individualistického kapitalismu protknutého ještě zbytky socialismu (kdo získal bydlení v dřívějších časech, ten se má), mladá a střední generace to má dnes těžké, zavazovat se bankám hypotékami není ideální řešení. Chybí tu prostě dostatek sociálního bydlení.
Jedinou zemí, kde bezdomovectví v EU klesá, je zřejmě právě jen Finsko. Vskutku moderní sociální stát, kde mě osobně dává smysl, jak je nakládáno s veřejnými penězi.
Co říkáte?
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
Vlasta Fišrová
O Julii Lescaut, matce a komisařce
Ve volných chvílích teď sleduji francouzský seriál o rázné a zároveň půvabné komisařce, která žije svou prací i svými dětmi. Děti jsou tedy pro ní víc, nemá to s nimi snadné. Je totiž rozvedená, tahle filmová hrdinka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz