Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Vyrůstala jsem za socialismu, kdy nám tvrdili, jak všichni chceme jen jedno, vybudovat komunismus, a to nebyla pravda, jen ideologie. Od toho radši dál, takže po r. 89 nebylo divu, že se rozpadaly různé svazy, dřív řečené spolky či kluby... aby se po čase zas lidé začali kvůli něčemu spojovat, protože jedinec sám příliš nezmůže, potřebuje být v tlupě, partě, uskupení... výrazů má čeština více, třeba kmeny.
Není asi důležité, jaké pojmenování si pro naše uskupení najdeme, důležitý je hlavně obsah. Proč se scházet, co vytvářet a jak to prožívat. Komunita by měla přinášet něco užitečného pro každého z jeho členů, jinak bychom do takového spojení asi ani nevstupovali. Zároveň máme společnou vizi nebo ještě lépe konkrétní aktivitu, na které se podílíme. Každý svým dílem dovedností či potřeb.
Řeč teď bude o komunitě svobodně demokratické školy, které jsem se stala součástí před třemi lety, abych pak po jednom nedorozumění odešla, a poté se kvůli spojující myšlence a její realizaci vrátila. Nejsem tedy žádnou mluvčí této komunity, jen si zkouším ujasnit, o co se jedná, jak to celé funguje, kde jsou slabé a kde silné stránky.
Protože poučena právě socialismem, a zároveň vychována v duchu Foglarovek, kdy parta kamarádů znamenala tolik... jenže to bylo sdružování v období dětství, tady je to přirozené, když ale nastává dospělost, založíme rodinu, žijeme prací, která nás živí, a tak družení se ve volném čase dostává se spíš na okraj zájmu. Nebo se prostě nedaří, neb jsme společnost hodně rozdělená. Či se daří jen v omezené míře. A kde třeba více, tak partner/partnerka může namítat, že je to na úkor rodiny. Je třeba to celé vyvažovat.
Přiznejme si tedy, že člověk má od přírody sobecké sklony, spojuje se s jinými lidmi hlavně v rámci přežití, k uspokojení základních potřeb. Nejdřív to byly tlupy, ty se rozvíjely do složitějších uskupení, národů a států. A tady už nás spojuje většinou jen řeč, měna či hranice státu, v lepším případě i kultura a určité vlastenectví, vztah k zemi, zároveň nás už ale dělí mnohé rozdíly, ač mluvíme stejným jazykem.
Je tu vůbec nějaká jednotící idea? Tuto otázku nechávám otevřenou, to je spíš téma pro filozofy, literáty, sociology či politiky.
Vraťme se k naší komunitě. V ní se sešli lidé, které oslovil určitý záměr, v našem případě to je oblast alternativního školství. Nebyli jsme spokojení s tím, co jsme zažili v mládí, víme, že to jde i jinak, přejeme si přátelštější a otevřenější školu pro naše děti či vnoučata.
Tak se spojilo několik lidí se záměrem, který se povedlo realizovat, ač někteří z naší party vystoupili, a postupně se dozvídám i proč. Není to jednoduché držet jednu ideu v partě lidí držet, a umět si i rozdělit kompetence v tom, co každému přísluší, aby se cítil platným členem. Ono vyvažování energií, nebo jak to nazveme, vyvažování potřeb, dávání a přijímání. Ideální je, vlastně v každém vztahu, když je dávání a přijímání v rovnováze, kdy jeden nemá pocit, že by dával víc, než kolik dostává.
Snad nejdůležitější je přitom komunikace. My ve svobodné škole se učíme nenásilné komunikaci, k tomu jsou v naší zemi už i odborníci na slovo vzatí, vychází literatura, pořádají se různé akce, kde lze čerpat poznatky. I tak ale používáme určité vzorce chování, které jsme si osvojili kdysi v dětství, abychom se začlenili, prosadili... a tyto vzorce chování nemusí být zrovna zdravé, ani si je kolikrát neuvědomujeme. Jak jednáme, abychom...
Dnes máme schůzku, kde se sejde část komunity, ta která tvoří tým průvodců dětí, ve svobodných školách se nepoužívá pojem učitel, protože všichni se učíme, a děti se snažíme vlídně provázet životem. Nebýt tak autoritativní, jako byli naši rodiče a jejich rodiče, nechceme děti lámat samými příkazy, ale zároveň je třeba jim být určitým vzorem, jak lze žít ve společnosti. Jak komunikovat s ostatními, jaké vytvářet společenství.
Jsem na to docela zvědavá, protože ne se všemi členy našeho týmu se znám, přeci jen jsem si dala dva roky pauzu, abych nastoupila do rozjetého vlaku ve chvíli, kdy je to třeba... jedna členka týmu totiž odchází, a je třeba si o tom otevřeně popovídat. Nakolik a v čem se rozcházíme, uznat při tom každého, jeho snahu, talent, pracovitost, zkušenosti... a pokračovat v jízdě. Je to jjízda dobrodružná, to mi věřte. Zelenou příšeru už teda nehoníme, spíš k poznání sebe sama směřujeme, a to poznání jak stránek nazývaných silnými, tak těmi slabými. Protože když se člověk skutečně zná, tak i lépe chápe všechny lidi okolo, jejich motivaci, směřování, jednání a chování.
A dovede vytvářet uskupení, kde není manipulace, ale raději budování motivace, kde se nepomlouvá za zády, ale radši mluví rovnou otevřeně s člověkem, kterého se daná věc týká, kde se dovede i naslouchat, ač se nám třeba vyslovené v první chvíli nelíbí...
Je to fuška a stojí to za to.
Psáno nejen pro členy naší komunity, ale i pro diskusi s kýmkoliv, koho téma zajímá.
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o podmínkách prodeje některých lehčích drog
Přímý přenos Politici rozhodují o tom, zda umožní za pevně daných podmínek prodej některých lehčích drog jako je...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Za zvuků techna házela nahá žena před dětmi hlínou. Vystoupení řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Ukrajina má právo použít naše zbraně v Rusku, řekl britský ministr zahraničí
Ukrajina může použít britské zbraně k úderům na ruském území. Během návštěvy Kyjeva to oznámil...
Pronájem obchodního prostoru 40 m2 Brno, Křídlovická
Křídlovická, Brno - Staré Brno
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz