Jak se mi nečekaně plní sen z mládí
A pak po maturitě na gymnáziu přišel tvrdý pád na zem. Šla jsem tenkrát přímo za ředitelem knihovny, což bylo v době socialismu od sotva 18ti leté dívenky docela odvážné. Vyslovila jsem mu své přání, a on pravil, že už si vychovali nové knihovníky. Že už někteří takto od mládí v knihovnách vypomáhají. A že je na to třeba mít odbornější vzdělání. Netroufla jsem říct nahlas, že kdybych to bývala věděla, že se můžu k dobrovolnické službě, pomáhání v knihovně nějak přihlásit... měla jsem za to, že je to určitý druh protekce, jen pro dobré známé knihovnic, že běžný smrtelník se za ten voňavý pult nedostane.
Oplakala jsem to a šla pracovat do kanceláře, kde mi to vyjednala moje máma. Ta tu pracovala jako kantýnská, v jednom důležitém úřadu, plném komunistů.
Trochu jsem se jich bála, nevěděla jsem, čeho jsou schopní. Nebyli ale na mě zlí, šéf našeho odboru byl dokonce vysloveně dobrák. Jeho ambiciózní podšéf chlastal a pořád o tom vyprávěl, jak po práci chlastají a jací jsou to borci, a to v mých očích nebylo nic, co by mě lákalo.
Další z šéfů po mě jednou na chodbě hodně intimně sáhl, nečekala jsem to, navíc zezadu, nečekaně. Vzal mě za prsa. Tak jsem zažila první sexuální útok. Vylekalo mě to a podvědomě jsem se dala na útěk. Pak jsem se mu vyhýbala obloukem. Na víc si netroufl. Možná jsem si už tenkrát vytvořila dost silnou mentální obranu. To umím. Osvědčilo se mi i později.
Práce v kanceláři mě bavila jen ve chvílích, kdy byla aspoň trochu kreativní, dávala jsem tenkrát dohromady takový zpravodaj národních výborů a měla jsem radost, když nám to ve službě škole vytiskli. Bylo to tedy nudné čtení, jen ten proces výroby se mi zamlouval. Jak jsem dala dohromady dodané podklady. Jinak to bylo v téhle první práci nuda. Poslouchala jsem tu dráťák, což byla tenkrát taky nuda, jednou jsem tu i usnula a probudila se až pádem hlavy na pracovní stůl.
S kolegyněmi jsem se tenkrát příliš nepřátelila, radši jsem plánovala únik v podobě nástupu na mateřskou dovolenou. Což se mi povedlo celkem rychle, když něco chci, tak se kolikrát i povede. Dnes tomu říkám osud, a mám pocit, že už vím o životě víc, než tenkrát, což ale říkám s pokorou, poslouchám teď modlitby z Fatimy, na facebooku se mi jednoho dne objevila Our lady of Fatima, a od jisté doby jsem velmi přístupná těmto příběhům.
Takže tu zaznívá jméno Jesus, a já si tak rekapituluji... svým způsobem mě probrala smrt pana Jílka, jak jsem tu psala včera, zcela spontánně to jelo, myšlenky se skládaly do slov, to není u mě až tak obvyklé. Být v takovém proudu.
Jsou chvíle, kdy takto inspirována maluji, nejnovější inspirací mi bylo očekávání narození miminka, naší druhé vnučky. Od narození první dcery tenkrát, jak mě to nebavilo v kanclu, uběhl už nějaký čas. Pravidelně jsem se po mateřských dovolených vracela do práce v kancelářích, pokaždé do jiné, mám ráda změny. A aspoň trochu kreativní práci, tak jsem se v rámci možností ujímala různých příležitostí. Psala jsem třeba kroniku města Chomutova, což byla práce jen na dohodu, když jsem měla čistý stůl v kanceláři s agendou veřejné správy... a pak se přidala ke kolegyni žurnalistce, a vytvářela kulturní rubriku Chomutovských novin, radničniho to plátku. Dostala jsem se tak blíž ke kulturnímu dění, což je mi blízké, a začala pak i vystavovat svou tvorbu. Fotografie i občas obrazy.
Přicházelo to vše tak nějak logicky, v návaznosti na lidi, k nimž jsem cítila něco blízkého, duše se snad přímo ze kdysi znaly. Neviditelný průvodce osudem mě přivedl až k vysněné práci v galerii, což se ukázalo i problematičtější, jak už to tak v realitě bývá. Navenek tedy krásné, pracovat v galerii, rozhodovat o tom, které umění je dost dobré, aby bylo představeno veřejnosti. V druhém plánu však realita studeného sklepa, kde byla galerie zřízena, bývalé šatlavy. Nesvítilo sem skoro vůbec denní světlo. Okna zamřížovaná, připomínající dřívější účel těchto prostor, bývala zde šatlava. A po válce tu před odsunem utloukli jednoho Němce, jsme totiž v Sudetech, tady se to mlelo.
Ze sklepení Krytu mě osud posunul zas o kousek dál, do redakce radničních kláštereckých novin, kde už jsem byla samostatnou redaktorkou, ne jen pomocnicí. Stejně ale musíš poslouchat ty, kteří noviny platí, což není žádná stížnost, to je realita. Nevzpomínám na to ve zlém, mnohdy mě to i bavilo, zvláště když jsem zaplňovala stránky novin tématy, která mi byla blízká a také fotografiemi. Obrazová stránka je důležitá, tady jsem mohla opět prakticky uplatnit svůj výtvarný talent. Jako v té městské kronice. A nezaprodat se. Mám určitou morální laťku, pod kterou nejdu.
Až osud oponou zas trhnul, a já se trhla z této práce, v civilním životě už babičkou, duchem stále mladou, a dopřála jsem si půl roku volna. Abych si užila svobodu, která se mi svým způsobem nabídla, a rozmyslela se, co dál. Kudy povede má další profesní cesta. Protože už vím, že cenu má jenom to, co cítíme jako správné, co nás baví, pro co máme vnitřní předpoklady.
Při odchodu z redakce jsem ještě nevěděla, že to bude školství. Ač vlastně v sobě pedagogické sklony mám, jen jsem je uplatňovala spíš neoficiálním způsobem. Jesus nás ale naštěstí vede, když se necháme, to říkám teď, když se mi nechce spát a cítím spoustu tvůrčí energie.
A mám dobré pocity z prvních dnů v novém zaměstnání, ve státní škole, kde budu dělat školní asistentku. To znamená znovu začínat od píky, když máš "jen" gympl a k tomu blíženeckou povahu, zajímá tě mnohé, rád si prožiješ vícero rolí... budu tu i knihovnicí, což jsem ani nečekala. Když jsem se ocitla v té školní knihovně, navíc krásně prostorné, oproti dřívějšímu kanclu, tak si překvapeně říkám: jééééé, ono se mi to plní, co jsem si kdysi přála. A právě takto. Bez většího úsilí. Jen jsem si udělala ten kurz a napsala pár mailů.
Navíc už po všech těch zkušenostech z různých kanceláří a pracovních kolektivů dobře vím, co chci, a co ne, co je mi blízké, co strpím a co případně i změním. Pomalinku, možná, s pokorou k tomu vyššímu, co nás všechny přesahuje. Je to krásné mít víru, pomáhá to v životě. Cítíš se silněji, ukotvený.
A tvůrčí energie proudí... jo jo :-)
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Prodej rodinného domu, 112 m2, Sudoměřice u Bechyně
Sudoměřice u Bechyně, okres Tábor
2 790 000 Kč
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz