Pocta mým spřízněným duším
My ženy si často idealizujeme vztahy, čekáme, že přijde nějaký princ, který nás svým polibkem osvobodí. Osvobodit se ale může každý jen sám za sebe. Najít svou vnitřní sílu a konat, když je třeba. A hlavně milovat. Všechno. Dobré i zlé. Vše jsou totiž naše výukové lekce. Když pochopíš, aspoň z části, tak se ti mnohem lépe žije. To říkám z vlastní praxe.
Dnes cítím velkou vděčnost k mým spřízněným duším, s nimiž zažívám krásné souznění v některých osobních tématech a zároveň v našem životním směřování. A nejde zdaleka jen o nás, jako individuality, jsou tu úkoly společné. Určité dílo, které má být vykonáno.
Poslouchám teď nádhernou hudbu, která mě vylaďuje, ten koncert 2 CELLOS mi poslala jedna z mých blízkých duší, o které teď nebudu blíže vyprávět, máme společné tajemství a to ctím.
O kom můžu vyprávět, je další z blízkých duší, se kterou jsme nedávno natočili vyprávění o krajině severozápadních Čech, zaniklých obcích na Klášterecku. A našem záměru to tu zlepšit. Nenechat dál chátrat místa opuštěná. Udržujeme tedy tato místa v povědomí lidí a i něco konkrétního konáme, každý ve své profesi. A protože dílo je rozdělané, ještě zdaleka ne hotové, tak je třeba se občas vídat, říct si, co je nového, a na čem budeme pracovat dál.
Domlouvám tedy týden dopředu společný oběd a pak na tu schůzku zapomenu, protože přichází další úkoly, které mě vtáhnou zas do něčeho jiného. Jdu tedy rychle na oběd, sama, a najednou mi bleskne hlavou, vždyť jsi měla domluveno obědvat s tím architektem. Jak se snažím nebýt otrokem svého mobilu, tak jej mám často ztišený, tentokrát je myšlenka silnější, a na mobilu též pak vidím zmeškaný hovor. Volám tedy zpět, omlouvám se... Bůh to má ale v plánu, abychom rozvíjeli naše dílo a tak nás dá dohromady jinak, jen za pár hodin poté.
To už stojím na potemnělém náměstí městečka, odkud jezdím po práci autobusem do dalšího města, a zrovna si říkám, pojeden dnes ten autobus? Někdy se totiž porouchá, řidičů je málo, špatně je platí, zakázka kraje, atd. Když dlouho nejede, tak jdu radši na vlak, ten je spolehlivější. Z úvah mě vytrhne bouchnutí víka od popelnice, to vyklouzlo z ruky na druhé straně potemnělého náměstí právě tomu člověku, s nímž jsem plánovala pracovní oběd. Když jej poznám, tak neváhám a běžím k němu, i z praktického důvodu, má totiž auto a může mě domů svézt. V tu samou chvíli se zároveň drobný déšť, který se snášel k zemi celý den, proměňuje v romantické sněhové vločky. Sněží, já se vítám s blízkým člověkem a usedáme spolu do jeho rychlého vozu bílé barvy, jen pro dva. Jak z romantického filmu, ale my dva nejsme nijak bláznivě zamilovaní, jen - a tohle "jen" je, přátelé, mnoho - máme radost, že si povíme, co je nového, a vzájemně si užijeme cestu, každý do svého domova, ke své rodině. Při rozhovoru pak zjišťujeme, že nás spojuje radost z nedávno zažitého, která nás naplňuje i pro dny všední. Můj známý vypráví o cestě do daleké země, kde si užil srdečnosti místních, a já mám z této země taky skvělý zážitek. Indiánskou madonu z Guadalupe. Jak mi jí takto někdo připomene, tak je tu vědomí ... to už slovy asi dnes nedám.
Jen doplním a zároveň dojdu k pointě, opět z praxe, tak to mám totiž nejradši, vzájemně se dělit o své vlastní zážitky, ne jen teorie, kdo je tu kdo a co je asi co. Píšu na své Fb "zdi" o setkání a souznění duší, kdy je to vlastně víc než romantická láska, když totiž s někým pracuješ na něčem užitečném, a zároveň ta shoda v něčem podstatném... a objeví se spřízněná duše, která si říká bezejmenný poutník a raduje se, kolik je v tom lásky...
A když pak mluvíme s poutníkem o jistých osobních zážitcích lásky, tak on praví:
Nelze sdílet lásku odvisí/li láska od druhého než jsi ty sám...
Tryská/li láska z tebe a zároveň z druhého, pak se tomu říká láska čili dvojplamen...
Ale jestliže tě naplňuje láska druhého a ne od sebe, pak později přijde trápení...
Pokud někomu umožníte, aby byl sám sebou a zároveň ten někdo umožňuje vám být sám sebou, tak jste v dvojplameni. Tak tu je nejsilnější láska...
A všechno to ostatní je trápení...
Miluju milovat
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz