Je náš osud předem daný? I datum odchodu z tohoto světa?

Dívala jsem se na přímý přenos záchrany lidí nebo možná už odklízení mrtvých, jak je italští záchranáři s pomocí jeřábu snášeli dolů na nosítkách ze sutin toho nešťastného mostu v Janově a říkala si, jestli opravdu existuje osud?

Jestli je to dané, že skončíme svůj život tady na Zemi v danou chvíli právě takto? Kolik synchronicit by se muselo stát, aby zrovna ten a jenom ten člověk byl na tom mostě krátce poté, co udeřil blesk, a zdaleka ne jen blesk zapříčinil sesutí oné obrovské konstrukce, ale předcházela tomu spousta rozhodnutí lidí léta předem, počínaje už architektem (nebo i jeho rodiči a učiteli a prostředím, ve kterém vyrůstal) a jeho sklony dělat "vizionářské" stavby, a těmi, kteří takovou stavbu schválí, a těmi, kteří jí průběžně opravují nebo taky neopravují, a těmi, kteří nerozhodnou o tom, že most je nebezpečný, protože by přeci "zkolabovala" doprava, a ty škody v ekonomice si  nikdo "nevezme na triko", a počasím, kdy zrovna hodně prší, ač jindy je zas moc sucho, a množstvím dopravy, které je stále víc, takže i takový most je stále víc zatěžován... těch okolností, které se musí seběhnout, aby se to v jeden okamžik, který nikdo z nás nespočítá, secvaklo, že to spadne, a tvoje auto je buď pod tou tíhou betonu, že nemáš šanci, nebo zrovna v nějaké vzduchové bublině či co, že to "zázrakem" přežiješ... existuje takový Bůh, který tohle všechno připravuje předem, i s tím šlendriánem, nebo je to všechno taková souhra mnoha okolností, kdy zrovna vyjdeš z domu, kolik bude aut před tebou, kdy dorazíš na ten most...? A až vyrazíme zrovna my s manželem zas autem do práce, a pojede-li naší trasou  nějaký ovíněný nebo jen unavený řidič, který nás třeba srazí, ale kdyby to bylo shůry plánované, tak i ti nezodpovědní řidiči a velikášští architekti a lidi, kteří chtěli extra most, který jinde nemají, to vše je v božím plánu, aby se sešlo v jeden jediný bod takové katastrofy? Jak tomu rozumět? Přeci jen mi Bůh nadělil i rozum a intelekt a tak se ptám.

Zeptala jsem se dnes ráno mých přátel na Fb, protože se nám občas povede vytvořit debatní až filozofický kroužek, kdy lidé přicházejí se svými názory a zkušenostmi či teoriemi. Tolik se mi líbily odpovědi, že je budu citovat i zde, abychom třeba vytvořili ještě širší kruh lidí, zabývajících se touto otázkou. Nakolik je lidský život, jeho průběh a jeho délka v božím plánu?

Peter Šiška Jo, je to prace mnoha koordinatorů...

Peter Svoboda Osobně jsem přesvědčený, že smrt člověka je předem dána, tak jako naše narození. To jaký je náš způsob odchodu, vnímám spíše v pohledu osobní karmy. Míra pociťovaného utrpení při umírání, může být stejná při tragickém neštěstí, stejně jako při skonu vposteli doma. Nemyslím si, že existuje Bůh, který toto vše nějak připravuje, ale podle mě, je nějakým způsobem ve všem jeho vědomí, v každé situaci zároveň, ve všem živém a v neživém, jako věčný otisk Boha. Boží království je v nás. A i když my si toho nejsme (někdy) jasně vědomi, smrt se neděje bez naší vlastní součinnosti, stejně jako tak nejsme “vhozeni” do života.

Eva Arat Myslím si, že všechno je součástí Božího plánu. Vidím Boha jako entitu nekonečně inteligentní a tím úžasnou, obdivuhodnou, neuvěřitelnou i děsivou. Tu svobodnou vůli máme, ale nevíme - na rozdíl od něj - kam povede. Nejspíš i Bůh dělá rozhodnutí za pochodu, podle naší svobodné vůle, ne? Tak, aby klíčové události vedly k výsledku, který on chce mít. A je na nás, jak naložíme s výsledky našeho zkoumání. U někoho nastane krize víry, jiný se k víře obrátí nebo to jeho víru posílí, někdo další se zblázní... Svatopluk Mára Krásná úvaha, Vlasto, opravdu. Myslím, že jsi se dostala na samou hranici toho, čeho je lidský rozum schopen při posuzování onoho Božího záměru, toho, kdo jsme a jaký to má vlastně smysl. Hana Ulrychová Jáchymová A to ještě nevíme, kolik lidí teď děkuje tam "nahoru" ...Že ho doma, v práci a třeba na ulici někdo nebo něco zdrželo, jinak v tu danou chvíli mohl být na mostě také...Můžeme o sobě a jiných, rozhodovat jen do určité míry... Frantisek Danko Nad tim samým jsem přemýšlel snad tisíckrát. A přesto jaká je to tragédie, věřím, že je to součást božího plánu...kdybychom měli možnost sledovat dalších 30 let osudy všech přeživších i ostatních, věřím, že bychom kousek toho plánu mohli vysledovat.Totiž x lidem se po tomhle změní zivot, potkají lidi, které by jinak nepotkali, udělají věci, které by jinak nedělali, neudělají to, co měli na ten den v plánu, nebudou tam, kde měli být a jejich životy půjdou úplně jiným směrem, než kterým by šly bez té tragédie. A zároveň jejich životní hodnoty a cíle se u spousty z nich změní...a kdybychom za 50 let šli pozpátku ke dni tragédie u všech zúčastněných, zahlédli bychom, k čemu to vedlo...i ve svém životě, když jdu po zpátku, najdu spoustu zvratů ať už pozitivních, které v důsledku vedly k průseru tak k negativnímu, které po letech vlastně vedly k něčemu pozitivnímu. Musí se stát spousta věcí, abychom ve správný okamžik potkali např. svého partnera na celý život, koupili konkrétní dům, vyhli se nějakému maléru nebo do něj spadli...atd. Řiká se, Bůh ví, proč činí, co činí. A co Bůh dělá, dobře dělá. A ja tomu věřim také ... Lendul J. Jandlová Země je takový test. Prostě ten nejlepší počítač pro výpočet základní otázky bytí ze Stopařova průvodce galaxií. Hedvika Surá Ja si myslím, že je to osud... Blanka Pittnerová Dělat svoji práci pořádně, dodržovat desatero a je vystaráno. Přehršel zákonů slouží pouze lumpům, aby se ze všeho vykroutili a normální člověk do něčeho zabředne ani neví jak. Sucho, povodně, padají mosty co ještě potřebujeme zažít, aby se lidstvo vzpamatovalo. No, musíme začít na lokálním úrovni že. A na tuto repliku reaguje Jiří Wicherek Hmmm, lidstvo se už "vzpamatovává" po tisíce let. K nějakému "vzpamatování" za jeden lidský život nemůže dojít a také nedojde. Ke všemu se lidstvo vzpamatovává "různou rychlostí" a střety mezi skupinami lidstva s různou rychlostí vzpamatovávání se celý proces výrazně zpomaluje, ba, mohou celý proces na různě dlouhou dobu vrhnout nazpět.  A jak to vidíte, Vy, kolegové blogeři?