Co jsem našla v New Yorku
Musela jsem ale překonat ten strach, který se vyvalil, když jsem měla být vytržena z bezpečné české kotliny do víru velkoměsta, kde vládne individualismus a tvrdý kapitalismus. A přitom ctím svobodu snad nade vše, což se právě s oním pocitem bezpečí jaksi míjí. Když svoboda, tak džungle, třeba takového New Yorku. Samozřejmě jsem se pak styděla, když jsem tu viděla pomník emigrantům, kteří byli fyzicky i psychicky na pokraji svých sil, sotva s jedním kufrem a hlavně s nadějí v srdci konečně dopluli do vysněné země, za hrozných podmínek lodní dopravy minulých staletí. A s nejistotou, jak je země přijme a jak se tu uživí. A co vše tu pak dovedli vytvořit! Obdivují to dnes turisté i si užívají místní.
Já měla k dispozici bezpečné letadlo a hlavně manžela, oba vybaveni chytrými telefony a kreditními kartami. Takže až na 3,5 hodiny dlouhé čekání v klikatící se frontě lidí, kteří čekali po příletu na letiště JFK na prověření úředníky za přepážkou, to bylo příjemné cestování. Viděli jsme dokonce z okýnka letadla okraj Grónska a Labradorské moře, jak jsme se kvůli počasí odchýlili ještě severněji než bylo v plánu. Venku teplota mínus 59, jak ukazovaly přístroje, rychlost přes 800 km v hodině, výška přes 10 tisíc metrů. My v pohodlí letadla, napájeni a krmeni letuškami, které fungují hlavně jako servírky. Na nebezpečné situace jsou jistě taky vyškolené, ale uplynulý rok byl prý úplně nejbezpečnějším v dějinách letecké dopravy.
Neboj se ničeho, ženo má, když jsi tu se mnou. Ač jsem tu též nováčkem. Ale známe přeci ten New York z filmů a máme mapy a navigace. Jak se začínám taky trochu orientovat, že náš hotel je v téhle ulici a tady se dá koupit tohle jídlo a tam zas tamto, tak už se cítím líp. A navíc tu příjemně fouká, to zmírňuje mou obavu z přílišné kumulace lidí a technologií všeho druhu.
Můj muž rád fotí street foto a k tomu je tady opravdu hodně příležitostí. Já spíš pozoruji zdejší lidi jako takové, líbí se mi ta barevnost, v některých částech převažují černoši, k nimž mám emocionálně blízko. Kdysi jsem plakala u románu Kořeny, ve kterém se popisuje násilné odvlečení černochů z Afriky do otroctví na plantáže, založené bílými kolonizátory. Špatně snáším diskriminaci kohokoliv. Možná už teď naštvu některého "slušného Čecha", ale pro mě je ten mix nejrůznější národností, žijících právě v New Yorku, něčím velmi svěžím. Funguje to tady jak obrovský kotel.
Baví mě jezdit metrem, které je takovým tunelem do pekla. Špína a duch snad ještě 19. století, kdy ocelové konstrukce připomínají železné město Julese Verna. Barevné mozaiky na zdech a živá hudební vystoupení amatérských nebo snad poloprofesionálních umělců pak dodávají jedinečný šmrnc tomuto živoucímu organismu. Většina lidí se tedy při jízdě metrem dívá do svého mobilu a je tak ve spojení se svým oblíbeným světem. Ten svět je přes všechny rozdíly zároveň společný. A to mě na tom baví. Začínám si New York vysloveně užívat.
Potřebuji k životu volný prostor. Proto se mi nejvíc líbí na pobřeží. A to nejen Atlantského oceánu, ke kterému se taky vypravíme, dá se sem dojet snadno právě metrem, ale i na pobřeží velkých řek. Ty jsou přemostěné nádhernými mosty. Tady obdivuji technický um lidí i jistý vkus, mě blízký, odrážející se v úpravě parků.
Skvělým zážitkem byla návštěva Metropolitního muzea. Máme totiž s mým mužem rádi umění a tady nacházíme obrazy mnoha mistrů. Nechybí Vincent van Gogh a Paul Gauguin. Sběratelé umění prostě vědí, co je dobré (tímto se omlouvám všem ostatním malířským mistrům, které tu nezvládnu vyjmenovat). Zmíním ještě sochaře A. Rodina, jeho mramorové sochy lidských postav jsou dokonale nádherné. Navíc vše můžeme vidět pěkně zblízka i si vyfotografovat. Muž za přepážkou, který prodává lístky do muzea, se manželovi dokonce omluví, když manžel nerozumí. Že prý je to jeho chyba, jak to vysvětluje. Takové lidské momenty utkví.
Před emotivním setkání s farářkou zdejšího katolického kostela, kde jsem v sobě našla víc pokory a úplného odevzdání a zároveň se dotkla toho, co mě přesahuje, je to pouhým člověkem neuchopitelné, nepopsatelné a přesto naštěstí existující, jsme se nachomýtli k demonstraci středoškolských studentů. Protestovali proti zbraním na školách, na jednom z transparentů měli napsaná jména dětí, které byli nedávno svým spolužákem zastřeleny. V Čechách právě touto dobou probíhaly demonstrace proti našim politickým představitelům. Ani jednu z událostí si netroufám komentovat blíže, chápu ty mladé lidi, že chtějí žít v lepším prostředí, než které kolem nich momentálně je. A někdy to i tvrdě pocítí na vlastní kůži. Svět je složitý a krásný zároveň.
Mnohým z nás pomáhá při zvládání těžkých životních situací víra. Ta má je osobní a má hlubokou spojitost s mariánskou úctou. Tak nejspíš i proto jsem našla medailon právě s mariánským motivem. Je "vsazen" do kamene, který se kolem něj vytvořil v moři. Zřejmě jsou to rozemleté lastury, písek a další nerosty, které se pod tlakem vody v hlubinách spojily v jedinečný talisman. Připlul mi doslova k nohám, když jsem hledala lastury na pláži v Coney Island. Nosím jej teď u sebe nejen pro štěstí mé osobní, ale i pro další lidi.
Podívej, co můžeš najít na cestě, kde se nejdřív cítíš být příliš cizincem. Všude žijí lidé a všude je zároveň obsaženo ono posvátno, které nás přesahuje.
Pokračování příště (zážitků a fotografií je víc).
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz