Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část X.

30. 07. 2017 20:25:02
Ježíš bájný a syn skutečný, jak se střetáváme. A pak jedeme do Karlových varů na relax víkend. Tady v pravoslavném kostele vidím spoustu zlata i krásnou mozaiku. To muselo stát peněz. Ruský vliv je tu patrný na téměř každém kroku.

27. července

Na doporučení známé se dívám na film Chatrč, emocionálně mě to hodně zasáhne. Odpouštět hříšníkům je jistě dobré, ale v tom filmu se mi nelíbí třeba pasáže, kdy mladý muž, který má představovat Ježíše, bere za ruku hlavního hrdinu a jdou po vodě. Na důkaz toho, že se potkal se skutečným Ježíšem. Aby náš hrdina - obyčejný člověk, kterého týral jeho táta, a on něvěděl, jak zabránit týrání své mámy, a pak zažil otřesnou situaci i s dcerou, kterou unesl nějaký úchyl, přišel na to, že jim má odpustit. Ježíškova máma, ve filmu černoška, která tu představuje Boha, vysvětluje, jak se máme mít rádi. A že Bůh nemůže za ty hnusy, které si děláme. Nic proti lásce, určitě je to dobré mít rád lidi i vše kolem nás, ale ten příběh o božské trojici - kdy ducha představuje dívka, jednou říkají, že je vítr, pak že kreativita, mě nějak rozhodí. Jak je mi líto hlavního hrdiny, který trpí jako dítě a pak i jako dospělý. I když černoška v roli Boha je sympatická postava, to zas jo.

Když ale Ježíš chodí po vodě, a vyzývá k tomu i hlavního hrdinu, aby se nebál, a šel s ním, že se mu nic nestane, mi přijde takové až moc pohádkové, chvílemi až barvotiskové. Nakonec se tedy ukáže, že to byl sen našeho hrdiny, to by se i pochopit dalo, ale stejně nějak chápu i Židy, kteří Ježíše neuznali za Mesiáše, protože právě tyhle zázraky se jim nezdály, pokud vím. Do širšího výkladu o náboženstvích se tedy pouštět nebudu, jen si tak rovnám myšlenky. Musí někdo dělat zázraky, aby byl božským synem?

Radši se bavím s naším skutečným synem, tím, kterého jsme zplodili s manželem, a on se ted zavírá ve svém pokoji, inu, je ve věku, kdy si dost vystačí. Hlavně, že má počítač s internetem a své soukromí. Než vstoupíme do jeho modrého pokoje, tak klepáme.

Naštěstí nás jako rodiče pořád ještě docela bere, i občas potřebuje, a tak si tentokrát nechal vysvětlit, jak reálně postupovat, aby si konečně našel nějakou brigádu. Už docela lenoší, měsíc po úspěšné maturitě. Tak jen ať už se zapojí do reálného života, než půjde na vysokou. Taky jsme brigádničili jako studenti.

28. července

Přijíždíme do Karlových Varů, máme tu objednaný relax víkend. Na místě zjišťujeme, že se jedná o vojenskou léčebnu. Dělám si legraci, že jsme váleční veteráni. Nebo spíš vysloužilci. Hotel Chopin je moc pěkná vila, jsou tu v okolí tedy ještě luxusnější, i s livrejovaným pikolíkem, ale to by nás asi převedlo do rozpaků. Jsme spokojeni s naší plnou penzí a vlídným zacházením sympatické recepční. Naproti nám ruská ambasáda a ob jednu vilu nádherný bílý pravoslavný kostel se zlatými kupolemi.

Nejdřív tedy plánuji cestu do zdejšího muzea, kde mají obnovenou moderní expozici. A je tu toho k vidění hodně krásného i historicky vzácného.

Do pravoslavného kostela zrovna vcházíme ve chvíli, kdy tu začíná bohoslužba. Ženy na kůru nádherně zpívají a do toho dvě ženy dole brebentí. Většina lidí se přitom modlí, křižují se, sklánějí hlavy. A ty dvě ženštiny, jedna starší babka a druhá středního věku brebentí a brebentí. Asi se ty ženské dlouho neviděly a potřebovaly si sdělit nějaké ty novinky. Obě přitom mají na hlavách hedvábné šátky, jako ostatní věřící ženy, které jsou ale pokornější. Být to na vernisáži, tak na ně i udělám psssst... protože tohle fakt nemám ráda, když se někdo neumí chovat ve slavnostní chvíli, vždyť drbat se dá kdekoliv jinde, a ne ve chrámu či výstavní síni, když se odehrává představení účinkujících. Nejsem pokřtěná, vlasy nemám zakryté a chovám se tu s úctou k prostředí i věřícím.

Chvilku taky přemýšlím, s jakými hříchy bych se mohla popovi svěřit, pokud bych tedy věřící byla. A protože nejsem, tak se svými hříchy vypořádávám sama za sebe. Mám za to, že existuje vyšší moc, které jsme zodpovědní. Vyšší morální princip.

Každopádně to byl moc hezký víkend, v tom kostele na chvíli odkryli dvířka ikonostasu, byla tam vidět krásná mozaika Ježíše v červeném plášti, a daší zlaté předměty. A všude hořící svíce. Ten ženský zpěv z kůru byl opravdu působivý. A pak jsem se přichomýtli ještě k jedné svatbě a to v zahrádce restaurace Versailes, kde jsme si dali i vínko. Prošli jsme i příměstské lesy, aspoň trochu (mohla bych tu být mnohem déle). Líbí se mi vodotrysky v říčce Teplé a zdejší architektura.

Víkend to byl pokojný a moc pěkný. Zaplatila nám ho naše hodná dcera Pája, má nás ráda. A my jí, samozřejmě.

Autor: Vlasta Fišrová | neděle 30.7.2017 20:25 | karma článku: 9.03 | přečteno: 233x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 146 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Potkat Štěpánku Bergerovou a spol. je fakt zážitek

Plenér Loket se vydařil ještě víc, než jsem doufala. Parta správně švihlých lidí, kteří se klidně položí i na dlažbu nebo beton, aby možná udělali skvělou fotku. A možná taky ne, ale baví nás to neskutečně. Pár momentek z akce.

13.8.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Konec guruů v Čechách?

Guru Jára, který stále pobývá ve vězení na Filipínách, ještě neví, jak skončí jeho kauza. Možná posloužil jako odstrašující příklad, protože oněch esoterických učitelů je u nás opravdu hodně, a jejich naivních žaček ještě víc.

9.8.2017 v 20:32 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 709 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Postavíme originální Kaplického knihovnu?

Architektonický návrh, který rozdělil veřejnost. Je to obludné či je to novátorské a krásné? Moderní umění vzbuzuje emoce. Eifelovku také nechtěli a dnes jsou za ni rádi. Samozřejmě to bude stát spoustu peněz.

9.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 356 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Již vzhůru fšitcí psanci této země! Do voleb. boje za fšeckny kovboje

Kéž vláda věcí tvých/jejich do všech sekretariátů partajních, jakož i jejich kLIDE, se navrátí. A tak každej jen tu svou píseń jedinnou si broukej. A bude to fšecko, snad, až OU KEJ! A tůto znáte? (VIZ NÍŽE)

19.8.2017 v 14:41 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

19.8.2017 v 14:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 204 | Diskuse

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 321 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Bylo tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 9.14 Průměrná čtenost 586

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.