Deník jedné Vlasty - část VII.

Dnes má svátek Magdaléna. A najednou vidím nit příběhu, kterou dám tomuto deníku. Ale až později, i když vlastně se ta nit už tudy proplétá. Jen jí rozvinu. Nejdřív zápisky, co zajímavého nebo zdánlivě všedního přináší každý den.

Dnes to tedy vypadá na další hezký den, sluníčko svítí, z trouby voní dopékající se bábovka. Za chvíli odjíždím s mou mámou do krušnohorského Kalku, v tom starém domě, který se tam snaží udržovat je třeba mojí pomoci. Jindy se mi nechce, ale dnes mi to nevadí. A třeba už uzrála i nějaká malina na zahradě. Jdu si sbalit lehčí bágl s věcmi.

Mezi šúrováním si čtu Malý pražský erotikon od Patrika Hartla. Jo, je to prima letní oddychovka. Sice trochu prvoplánovaná, ale nejsem až taková intelektuálka.

"Oni jsou oba malíři a fotografové" slyším mou mámu, jak vypráví sousedce, se kterou vyjednává o postavení nového plotu mezi domy. Jako že jsme nepraktičtí pro takové práce. Vyjednávání se podaří, plot postaví sousedi. Být po mém, tak žádný plot nepotřebuju. Přemítám, zda se k malování přeci jen nevrátit. Zájem by byl, ale já to nedovedu dělat na kšeft.

A taky se mi to povedlo jen občas. Na tento obraz mě upozornila Martina D., že by jej chtěla, ale už jej nemám. Ty nejlepší obrazy si brzy našly svého člověka, kerému dělají dobře na duši. Pro mě také radost. Mnohdy ale náročně zvládnout to emocionálně, jako když máte dítě pustit do světa. Povedený obraz je opravdu jak dítě, které si hýčkáte a nesvěříte je tak jen tak někomu. Jen do dobrých rukou.

Prohlížím si obrazy Vladimíra Kiseljova a pro dnešek - je 23. července - mě zaujal tento. Možná je tu určitá významová spojitost? Co tomu říkáte? Nejsem teoretik umění, nejlépe, když si to každý čte po svém.