Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

21. 07. 2017 19:34:14
Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

20. července

Jdu za tátou do důchoďáku na Písečné. Jeho oteklé nohy se mi nelíbí, ale hlavně, že ho to nebolí. A ještě může chodit i si číst. To on rád. Rozečtenou detektivku z knihovny doplňuju knížkou o kočkách - další z "polévek pro duši" a časopisy. V tomhle jsme s tátou teda stejní, oba rádi pořád něco čteme.

Je horko a tak si s sebou beru i osušku a plavky, abych se ochladila v nedalekém Kamenčáku. Cestou mě ale chytne pořádný sleljvák, schovávám se pod stromy u zooparku, lítají i blesky a na cyklistickou stezku dopadají chvílemi kroupy. Přečkám jakžtakž schovaná tu největší průtrž, vydám se dál, s asfaltu na cestě se kouří odpařená voda. Prudký déšť se spouští znovu, tak raději volám mého muže s autem a on je za chvilku u blízké jízdárny. Pohodlně pak přijedeme domů. To si člověk útulného domova - bezpečného azylu před živly - hned víc váží.

21. července

Vstávám už ve 3,30, jedeme totiž s naším starostou do Brna, a chceme být odpoledne zas brzy zpátky. Takže v neobvyklý čas 4,15 mě vyzvedává, má to tedy vypočítané přesně, do Brna dorazíme dle plánu. Cestou se bavíme historkami z našich životů, máme stejný způsob humoru, takže se nasměju u líčení srandiček, které dovedou dělat chlapi ve spřátelné hospodě. Jsou to živnostníci a dohadují se, kterého z nich dřív pověsí zdejší komančové po volbách na kandelábr. Třetí je rozsoudí, říká, že ty dnešní kandelábry jsou z tenkého materiálu, že by je ani neudržely. No takhle my tu na severozápadě žijeme.

Naše pracovní schůzka má za účel seznámit se osobně s lidmi, s nimiž spolupracuju už půl roku, a jen jsme si mailovali nebo volali. Takže konečně si podáváme ruku. Grafik Libor je takový i v reálu, jak jsem ho představovala po hlase, říká, že nás zpravodaj dělá ze všech nejradši. Nemám ani pocit, že by to byla jen taková zdvořilostní hláška, a je mi to milé. Taky jsem srdcař. Šéf firmy chválí mé fotky a vypráví historky z polygrafického průmyslu. Firma, kterou řídí, je jako jedna z mála ještě česká a rodinná. Jiné tiskárny a vydavatelství už koupily nadnárodní firmy.

Nahlédneme i do zákulisí výroby a pak si odvážíme nejen naše právě vytištěné noviny, ale i další poznatky. Vzpomínám na to, jak jsem ve svém prvním pracovním poměru po škole taky dělala "zpravodaj národních výborů". To byla ale nuda, kterou jsem ťukala na mechanický psaní stroj a pak se to tisklo ze speciálních blan, které hlídali, aby je někdo nezneužil k tisku protistátních letáků. První počítač, která k nám do úřadu tenkrát před 33 lety instalovali, měl zvláštní místnost, do které vstupoval jen jeden člověk v bílém plášti. A vydávalo to děrovací štítky. No sranda. Vývoj je to úžasný, neuměli jsme si vůbec představit třeba internet nebo mobilní telefony. Bez kterých dnes "nedáme ani ránu".

Odpoledne pak jdu znovu na jezero, můj muž je ještě v práci, on tedy to vyvalování na pláži zrovna nemusí. Radši hraje třeba tenis. A mě stačí udělat jen pár temp ve vodě, pořádně plavat ani neumím, ale ráda se kochám a sluním. A chodím bosa v písku. Je čistý, čerstvě navezený. Cestou si dám i výbornou točenou zmrzlinu. No není ten svět krásný? Tady u nás v Čechách, na Moravě a Slezsku.

Obláčky na obloze připomínají beránky. Léto budiž pochváleno.

Večer pak čtu v deníku, že plavčík právě na našem Kamenčáku zachránil kluka před utopením. Všímal si, co se děje, tak se k němu rychle dostal. Tohle v hlavní zpravodajské relaci samozřejmě nebude, tak i proto píšu tenhle deníček. Ať to někde je, že se dá žít i normálně, bez velkých dramat.

Samozřejmě ještě nevím, co vše mě čeká. Bojím se, až bude táta odcházet. Nechci na to myslet.

Autor: Vlasta Fišrová | pátek 21.7.2017 19:34 | karma článku: 7.57 | přečteno: 164x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 146 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Potkat Štěpánku Bergerovou a spol. je fakt zážitek

Plenér Loket se vydařil ještě víc, než jsem doufala. Parta správně švihlých lidí, kteří se klidně položí i na dlažbu nebo beton, aby možná udělali skvělou fotku. A možná taky ne, ale baví nás to neskutečně. Pár momentek z akce.

13.8.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Konec guruů v Čechách?

Guru Jára, který stále pobývá ve vězení na Filipínách, ještě neví, jak skončí jeho kauza. Možná posloužil jako odstrašující příklad, protože oněch esoterických učitelů je u nás opravdu hodně, a jejich naivních žaček ještě víc.

9.8.2017 v 20:32 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 709 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Postavíme originální Kaplického knihovnu?

Architektonický návrh, který rozdělil veřejnost. Je to obludné či je to novátorské a krásné? Moderní umění vzbuzuje emoce. Eifelovku také nechtěli a dnes jsou za ni rádi. Samozřejmě to bude stát spoustu peněz.

9.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 356 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Již vzhůru fšitcí psanci této země! Do voleb. boje za fšeckny kovboje

Kéž vláda věcí tvých/jejich do všech sekretariátů partajních, jakož i jejich kLIDE, se navrátí. A tak každej jen tu svou píseń jedinnou si broukej. A bude to fšecko, snad, až OU KEJ! A tůto znáte? (VIZ NÍŽE)

19.8.2017 v 14:41 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

19.8.2017 v 14:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 204 | Diskuse

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 321 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Bylo tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 9.14 Průměrná čtenost 586

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.