Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část IV.
16. července
Doznívají zážitky z pochodu bílých paní do kostelíku v Želině. Jedna z organizátorek mi tu dala obrázek Ježíše se šňůrkou na zavěšení na krk jako náhrdelník. Tak jsem je chvíli i měla, je to obrázek velikosti pohlednice. Když jsme se blížili zas k civilizaci, tak jsem jej vložila do kabelky. Ježíši, promiň, ale nechci vypadat jak jehovistka. Dala jsem si tě ale na obzvlášť cenné místo v našem obýváku a to mezi dva mé nejlepší obrazy. Oba jsou to motivy z Krušných hor, jeden kostelík sv. Václava v Kalku - malováno v barvách horké Provance, takhle to mám totiž nejradší, a ten druhý jsou domy v německé obci, která sousedí s Načetínem. Běžně takto nemaluji, jde mi to jen tehdy, když mám hodně oblíbený a procítěný motiv a troufnu si to zkusit.
"Tobě stačí málo, mě stačí ještě míň " říká můj muž, když mám radost z fotky, o kterou jsem ho požádala. Fotí přeci jen líp než já, a taky má kvalitnější mobil. I foťáky měl vždycky kvalitnější, je to fanda do techniky. Mě stačí něco jednoduššího, nezkoumám technické parametry, hlavně, že to fotí. Kolikrát jsem už měla foťák vyřazený mým manželem a kolik skvělých snímků z něj ještě bylo (praktická to žena).
Nedělní odpoledne mám též spojené s Kalkem. Moji rodiče tam už kdysi koupili starý dům po Němcích, který nezvládli opravit, udržovali jej v podstatě v neměnném stavu. U domu je zahrada, kde se ráda sluním a čtu si. Bývá tu krásný klid, pokud tedy v sousedství neřádí nějaký aktivní motorizovaný sekáč trávy. My sekáme kosou. Tedy opět můj muž, donucen mnou, skrze mou matku. Táta už na to nemá sílu. Je mu 85 let a sotva chodí. Hodně čte. Máma je čipernější.
Onehdy se mi povedlo napsat veselou story o mé matce, nazvala jsem jí O matce socialismem kované.
Kalecké válení se na lehátku nebo na dece, nejsem totiž zrovna kutilský typ nebo že bych snad v tom starém domě něco vyvářela, to opravdu ne, jezdím se sem napást černého rybízu, malin či borůvek. Maliny ještě nedozrály, na borůvky půjdu příště, to je dál, právě až kousek doleva u domů v Německu, ještě tedy v českém lese. Stejně je príma, jak můžeme snadno překračovat hranici. Chodím procházkou chvíli v Čechách, chvíli v Německu, tady je to celkově upravenější, u nás jaksi ledabylejší. Ale zas naše. Německy umím akorát tak gutntág, aufvídrzééén a dankešééén.
Možná ale začnu tento deník symbolicky 7. červencem, kdy jsme se vzájemně usmiřovali. Na jedné akci, kde se sešlí bývalí obyvatelé tohoto kraje, kteří byli - jak říkají vyhnáni - my říkáme odsunuti. Oběma těmto pojmenováním jsem se záměrně vyhnula, když jsem psala článek do našeho radničního zpravodaje o tom, jak spolupracujeme. Však to také je pravda. Jeden z těch lidí, kteří udržovali určitou kontinuitu a snažili se o co nejlepší vztahy mezi Čechy a Němci, je Hans S., po válce byl malé dítě, když jeho rodiče odtud museli odejít. Moc hezky se na mě usmál, když mě na akci uviděl. Už jsme se viděli tedy podruhé, ale tenhle úsměv, byl velmi radostný a srdečný. To jsou okamžiky, které utkví. A to mi připomíná, že bych mu měla poslat fotky. I když je vlastně jen o něco mladší než můj táta, tak umí používat mailovou poštu. Všechna čest.
17. července
V práci doděláváme naše noviny, vše jde dobře, i zlatá svatba se mi do nich vešla. Fotka s textem přesně akorát. Někdy mi to připadá, že je to tak nějak připravené, nebo jak to říct. Jakoby vypočítané. Předem naplánované. Že takto to má být. To mám pak ještě lepší pocit ze života než jindy. Je to takový můj osobní mysticismus, není-li to příliš silné slovo. Věci do sebe zapadají jak puzzle.
Odpoledne cestou domů pokračuji v četbě deníku Petra Kukala, má v něm některé silné momenty. A pak je to takové mile současné. Sympatický "obyčejný" hrdina. Taky zapadl do mého života jako kousek puzzle. I když se osobně neznáme, ale díky tomu, jak a o čem píše, je to skoro kámoš. A jeho žena je trochu paní Colombová.
Seriál o Colombovi miluje můj muž, a vůbec se spolu rádi díváme na detektivky. Nejlépe na Hříšní lidé města pražského, to už je klasika. Teď se můj muž začetl do knížky o historii vzniku seriálu Třicet případů majora Zemana. Předčítal mi pasáže o tom, jak se Zeman měl jmenovat jinak, a taky jak reagoval režísér Sequens, když se k nabídce na tvorbu tohoto seriálu dostal. Zajímavé dozvídat se tyhle zákulisní info. Jestlipak tam bude i možná detail, ale pro nás v pohraničí docela důležitý, že v úvodní znělce se objevuje kaple Panny Marie na kopci Mědníku? Má tvar rotundy, Zeman v seriálu tudy vždycky jde lhou za zvuku té typické seriálové znělky. Měděnec má vůbec zajímavý příběh. Ale o tom zas někdy příště.
I když ono je toho tolik, co mám k vyprávění... Směrem na Měděnec teď děláme s lesáky naučnou stezku. Měla jsem na starost obsah naučných tabulí a dostala jsem se tak k informacím nejen o jedné zaniklé obci, ale také o dřívějším mlýně na kaolin. A hlavně o historii zdejšího lyžařského střediska Alšovka. Kluci a holky si naštěstí vedli kroniku oddílu, takže bylo z čeho čerpat. A ta atmosféra kamarádství, co z toho čiší. Klasické černobílé fotky - momentky, jak nejen lyžují, ale taky brigádničí a všelijak blbnou... vlastně bych i o tomto mohla napsat zvlášť. Teď už příliš větvím, takže milý čtenáři, díky za tvůj zájem a čas. A příště zas na slyšenou.
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Nadzvedla mě ze židle zpráva, že vznikl portrét anglické královny Alžběty II. a to z robotických rukou umělé inteligence, nazývané humanoidní robotickou umělkyní. Zhotovený portrét má fauvistické rysy. Bude královna poctěna?
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz