Šťavnatá jablka, krátká sukně, přichází jaro

Těch úsměvů, když muž zří ženu v kratší sukni, to jsem si dnes tedy užila. I jablka dostala. Takové drobné radosti jednoho dne. Že bych o tom ještě i napsala? Povzbuzena těmi úsměvy.

Vyměnila jsem obligátní kalhoty za kratší sukni a ejhle. I když i jindy se většinou muži usmívají, tak dneska ještě víc.

Jeden mě vzal i na výlet do hor a zajímavě vyprávěl.

Druhý přinesl docela cenné fotky, které potřebuji k práci.

Třetí mě s úsměvem poslouchal, když jsem se potřebovala cestou z práce vypovídat. A nechtěla už čučet do monitoru.

Čtvrtý otevřel dveře od domu, pátý mě odvezl autobusem. Ten nejprvnější (manžel) mě i ráno přivezl autem. A umí mě krásně drbat na zádech.

Šestý teď hezky mluví z TV Art, kterou mám naladěnou.

Sedmý napsal tady na blogu něco tak dobře, že jsem si to přečetla třikrát.

Osmý mi zdvořile poděkoval.

Devátý byl mile překvapen, že o jeho práci v tom našem plátku napíšu, a desátý teď vesele tančí na obrazovce.

Jedenáctý, dvanáctý i třináctý to teď čtou, protože mají rádi krátké sukně a šťavnatá jablka. 

A jsou zvědavi, jak to bude dál.

Inu, jak by bylo, je večer, už jdu spát a budu si nechat něco hezkého zdát.

Baví mě si se slovy hrát. Právě teď.

Tak zase zítra, jo?

Budeme si dělat hezčí svět.
 

Autor: Vlasta Fišrová | středa 15.3.2017 21:06 | karma článku: 13,55 | přečteno: 401x