Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stávám se profesionálním pisálkem

7. 01. 2017 17:27:35
A věřte, že to není snadné. I když už se na to nějaký čas připravuji. Třeba psaním tohoto blogu. Navíc jsem v radničních novinách již pracovala. A psala kroniku města. I nejrůznější zápisy a zpravodaje.

A teď jsem redaktorkou novin, které mají být barevnější, zajímavější a aktuálnější než ty dřívější. O nápady, o čem psát, sice není nouze, ale realizace těchto nápadů je náročnější. Najednou je tu velká zodpovědnost. Psát jen ověřené informace, a tyto informace umět získat. Nespoléhat na to, co mi kdo dodá, protože někteří by se jen rádi zviditelnili, jiní zas třeba neumějí formulovat, anebo se naopak - celkem zbytečně - nechtějí zviditelňovat. Přitom žijeme v informační společnosti, je to důležité umět informace poskytovat, a umět je i získávat. A přebírat. Jak ten hrách s kroupami.

Že bych zavolala holoubky na pomoc? Tyhle do ošatky a tamty do džběru?

A mezi tím si vyjet do svého oblíbeného lesa, nadýchat se čerstvého vzduchu, splynout s přírodou...

No ale když mrzne, tak je nejlíp doma v teple, a třeba u mého noťásku, kde si můžu střídat styly, psát své osobní zpovědi, tohle nebo tamto mi teď bublá v hlavě, z toho se potřebuju vypovídat.

Jasně, že vím, že spousta lidí má skutečné starosti, a že tohle je vlastně docela brnkačka.

Stejně se ale pod určitou tíhou odpovědnosti probouzím i v noci a v hlavě mi to šrotuje. Vždycky mě ale něco takhle nad ránem šikovného napadne, a pak se přemluvím, že už dost, a že je čas ještě spát. Nechci se příliš stresovat.

Stejně mám ale obavy, jestli to zvládnu ke spokojenosti lidí, kteří mi dali tu důvěru a něco ode mě očekávají. Kdybych si těch lidí nevážila, tak bych to nejspíš nedělala.

Nikdy jsem nepracovala jen pro obživu. Vždycky jsem si v práci musela alespoň v některých činnostech najít svou zálibu. Když už se mi nepovedlo pracovat v knihovně, což jsem tenkrát obrečela.

Ale to už je dávno. Teď holt mám před s sebou ty první noviny, od kterých je očekávána změna k lepšímu, a mám snahu toto očekávání - v rámci možností - naplnit. Zároveň mi vlastně ani nic jiného nezbývá, jedna pracovní smlouva skončila a druhá má právě tuto náplň. A už jsem na to kývla.

Samozřejmě vím, že vždy se najde nějaký ten kritik. To mě až tak netrápí. Jen mi to asi připadá - za daných podmínek - nejnáročnější, co jsem kdy měla profesně "na hrbu".

Takový velbloud ovšem svoje hrby nosí s grácií, včera byl svátek Tří králů a nejdřív jsem odpovídala médiím na otázku, zda se v našem městečku objeví skutečný velbloud, a pak opravdu velblouda viděla. Byl docela roztomilý. Tvořili jej tři studenti, jejichž pedagové si dodnes umějí hrát. A proto hrají divadlo a užijí si jak tu srandu, tak i tu trému před vystoupením nebo v jeho průběhu. Takže se též stávám takovým velbloudem, který má pobavit publikum a zároveň něco důležitého říct. Být součástí příběhu. A to je vlastně údělem každého z nás, že jsme součástí mnohavrstevnatého příběhu. A při tom nikdo z nás nedohlédne, kam až příběh dosahuje, a co vše obsahuje.

Mám ráda Sherlocka, který hledá souvislosti a zároveň rád hraje tu geniální hru. Hru zvanou život.

Viděli jste první díl té nové série o Sherlokovi? Vynikající hlášky o tom, jak je svět propleten vlákny událostí...

Autor: Vlasta Fišrová | sobota 7.1.2017 17:27 | karma článku: 8.35 | přečteno: 130x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 146 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Potkat Štěpánku Bergerovou a spol. je fakt zážitek

Plenér Loket se vydařil ještě víc, než jsem doufala. Parta správně švihlých lidí, kteří se klidně položí i na dlažbu nebo beton, aby možná udělali skvělou fotku. A možná taky ne, ale baví nás to neskutečně. Pár momentek z akce.

13.8.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Konec guruů v Čechách?

Guru Jára, který stále pobývá ve vězení na Filipínách, ještě neví, jak skončí jeho kauza. Možná posloužil jako odstrašující příklad, protože oněch esoterických učitelů je u nás opravdu hodně, a jejich naivních žaček ještě víc.

9.8.2017 v 20:32 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 709 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Postavíme originální Kaplického knihovnu?

Architektonický návrh, který rozdělil veřejnost. Je to obludné či je to novátorské a krásné? Moderní umění vzbuzuje emoce. Eifelovku také nechtěli a dnes jsou za ni rádi. Samozřejmě to bude stát spoustu peněz.

9.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Již vzhůru fšitcí psanci této země! Do voleb. boje za fšeckny kovboje

Kéž vláda věcí tvých/jejich do všech sekretariátů partajních, jakož i jejich kLIDE, se navrátí. A tak každej jen tu svou píseń jedinnou si broukej. A bude to fšecko, snad, až OU KEJ! A tůto znáte? (VIZ NÍŽE)

19.8.2017 v 14:41 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 322 | Diskuse

Pavla Kolářová

Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

19.8.2017 v 14:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 321 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Bylo tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 9.14 Průměrná čtenost 586

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.