Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O mojí matce socialismem kované

10. 12. 2016 14:46:59
A válkou v dětství zocelené, i v dnešním kapitalismu se obratně pohybující. Moje máma toho teda zvládla! Dochází mi to tak najednou, když si tu takhle ve volném dni rekapituluju. Dobrý kořínek máme. Posuďte sami.

Děda z máminy strany býval holičem a pak i vlásenkářem. Před 2. světovou válkou šel pracovat k divadlu do Vídně, snad měl i nějakou tu židovskou krev, ale o tom máma moc nemluví. Spíš vzpomíná na to, jak se tady s mámou těžko protloukaly. "Měli jsme boláky v hlavě, z toho válečnýho margarínu", říká. "A sedláci nás vyhnali, dali spíš prasatům." Že si pak později jednoho synka právě ze sedláckýho rodu vzala, a bývalou selku (už komunisty o hospodářství připravenou) měla za tchýni, je možná taková ironie osudu.

Děda se vrátil do Čech přes účast na Pražském povstání, a byl to hodně společenský člověk. Asi až příliš, ráda se i napil a chodíval domů pozdě. Škoda, že už s ním nepopovídám, jen si pamatuju, jak nás vnoučata potajmu učil kouřit. Ráda jsem se tím pak chlubila, jakej je můj děda frajer.

Babička s ním asi snadný život neměla, co vydělal, to často propil. Ale úplnou bídu neměli, vlastně ani nevím, jak to ta babička dělala. Asi si dědu nějak dovedla "ohlídat".

Pamatuju ten poklid jejich bytu s bytelným nábytkem z první republiky, nad manželskými postelemi svatební fotografie v oválném ránu, a krajková dečka na stolku. Žilo se v prostorné kuchyni, v ložnici spalo. I my děti, když máma nezvládala nás všechny najednou vychovávat, tak jedna z nás šla sem do Vratislavic.

Máma byla jedináček, ale dala jim čtyři vnučky. Všechny už jsme dávno dospělé a starší sestry už taky babičky. A naše máma je takový nezmar. V mládí sportovala v Sokolu, a měla ráda i divadlo, kde působil děda jako vlásenkář. První její manžel byl taky "hodně do společnosti", ale zas nebyl pro rodinu, a chtěl jít do Německa a tak se brzy rozvedli. To už měla máma dvě děti.

Pak si našla mýho tátu, "pořád mi chtěl nosit kabelku", vzpomíná na jejich namlouvání kdesi v lázních. To už tu byl socialismus se svými ROH pobyty. Táta byl fešák a ještě volný a i o máminy děti se chtěl starat. A taky mámě hned udělal děti další, nás dvojčata, takže brzy byla svatba.

Můj táta byl tak trochu intelektuál, dodnes rád čte, a tak z rodné vesnice odešel. Taky proto, že bratři byli dva a statek byl zdědil jen jeden. Takže ho v 50. letech naverbovali pro hornické povolání. Dělával pak technika na šachtě, dnes má samostatný pokoj ve slušném domově pro seniory. A chodí tu hlavně do knihovny. Je mu 84 let.

S mámou se často hádali, táta introvert, který se po práci nejradši věnoval svojí sbírce známek, nebo jezdil po burzách. Já kolikrát s ním, fandila jsem mu. A mámě v duchu zazlívala, když tátovi vyčítala, že nejdou třeba tančit. Máma společenská po svém tátovi. Dovolenou zajistila vždycky ona, a to bývalo docela prima, když jsme jezdili třeba pod stan. Taky dovedla našetřit na Moskviče a pak i na rekreační chalupu. Takže chvílema pohoda, a chvílema dusno. Dnes žijí odděleně a občas se i navštěvují.

Hmotná nouze, kterou zažila máma za války, se odráží i v tom jejím dnešním hromadění věcí a jídla. "Co kdyby," že. Už se na ní za to ani nezlobím, nemůžeme se jim divit. Po tom, co prožili. Třeba i měnovou reformu.

I když dřív jsem dost hudrala, když mě nabádala, ať mám doma "aspoň deset kila rejže". A další ty praktické rady do domácnosti, ráda jsem si vždycky dělala všechno po svým a třeba i jinak. Mám svojí rodinu, ale vlastně stejně jsem s mámou celkem často v kontaktu.

A jak vypadá takový den s naší mámou? Ráno na oční ambulanci nejsem jediná 50letá dcera s 80ti letou matkou, jede to tu jak na běžícím páse. Operace předepsána a tak můžeme vyrazit do lékárny a na nákupy. Protože támhle mají levnější jablka, támhle zas likér "na svátky" a obligátní vše za 39 nabízí spoustu dárků pod stromeček pro pravnoučata. I když remcám, že ty krámy stejně nikdo nechce, nemám šanci. Ani argument, že ta kořalka musí být na vánočním trhu dražší než jinde, neobstojí. Nevadí, mám prostornou tašku a zastávka busu blízko. Když tu procházíme kolem jedné z těch nových kaváren, kde ovšem máma zlověstně pronese "tady jsem si dala vodu a kafe a chtěli 85 korun". Povídám, že je to dneska normální a doufám, že je neuhranula. "Ta voda byla ve skle", odvětí, asi na vysvětlenou, a vytáhne skleničku od přesnídávky, kde má čaj.

Dobrý, popijeme, pojíme na zastávce busu, a hurá na poštu pro důchod. Když vidím tu frontu, tak mi zatrne, ale máma je v klidu. Je to přeci sváteční chvíle. Spořádaně všichni čekají na svou pravidelnou výplatu, i nějaké to přátelské slovo prohodí. A pak už jen stavit se u vietnamky na rohu pro další nezbytnosti a jsme brzy doma. V paneláku, kde jsem vyrostla. Tady jako obvykle přicházejí úkoly, tentokrát přišít ručně utržený lem sukně snad ještě z bájného Tuzexu. Nevzpírám se, říkám se, že je to dobrá meditace. S rozpíchaným palcem po půlhodině odevzdávám hotové dílo. A už jen vytřít podlahu a dát si prima oběd. A samozřejmě ještě něco "pro kluky" domů. Kotel rejže se slovy "sama to nesním". A i tu lahvinku jsme otevřely, jako obvykle. Do svátků ještě času...

Před sebou mám předvánoční oslavu s kolegy a kolegyněmi manžela z jeho práce, a to bývá pořádná žranice. V duchu našeho reálného kapitalismu. Dobře se najíst a popít a jen tak se pobavit. Dojde většinou i na taneček, a to po dědovi můžu, i když po tátovi jsem taky trochu intoš, a chybí mi k debatě smysluplnější témata. Každopádně přežiju ve zdraví, a doma si pak druhý den dáme máminu rejži s kuřecími stehýnky, které zbyly od včerejška.

No nemohla jsem to tam nechat, ještě by to vyhodili. A s jídlem se plýtvat nemá, to fakt nemám ráda.

Autor: Vlasta Fišrová | sobota 10.12.2016 14:46 | karma článku: 27.74 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 146 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Potkat Štěpánku Bergerovou a spol. je fakt zážitek

Plenér Loket se vydařil ještě víc, než jsem doufala. Parta správně švihlých lidí, kteří se klidně položí i na dlažbu nebo beton, aby možná udělali skvělou fotku. A možná taky ne, ale baví nás to neskutečně. Pár momentek z akce.

13.8.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Konec guruů v Čechách?

Guru Jára, který stále pobývá ve vězení na Filipínách, ještě neví, jak skončí jeho kauza. Možná posloužil jako odstrašující příklad, protože oněch esoterických učitelů je u nás opravdu hodně, a jejich naivních žaček ještě víc.

9.8.2017 v 20:32 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 709 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Postavíme originální Kaplického knihovnu?

Architektonický návrh, který rozdělil veřejnost. Je to obludné či je to novátorské a krásné? Moderní umění vzbuzuje emoce. Eifelovku také nechtěli a dnes jsou za ni rádi. Samozřejmě to bude stát spoustu peněz.

9.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 426 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Již vzhůru fšitcí psanci této země! Do voleb. boje za fšeckny kovboje

Kéž vláda věcí tvých/jejich do všech sekretariátů partajních, jakož i jejich kLIDE, se navrátí. A tak každej jen tu svou píseń jedinnou si broukej. A bude to fšecko, snad, až OU KEJ! A tůto znáte? (VIZ NÍŽE)

19.8.2017 v 14:41 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 326 | Diskuse

Pavla Kolářová

Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

19.8.2017 v 14:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 211 | Diskuse

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 322 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Bylo tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 9.14 Průměrná čtenost 586

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.