Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Může se kriminální děj z románu promítnout do reality?

27. 09. 2016 10:11:20
S oblibou sleduji některé současné české krimi seriály, například Rapla. Už i proto, že se odehrává v Krušných horách. Když tu mi do života vstoupí skuteční kriminalisté, se skutečným případem.

Pro účely tohoto vyprávění se pokusím zamyslet nad souvztažností dějů, které sice logicky souviset asi nemůžou, ale i tak se dějí. V mé vlastní realitě. Například se objeví člověk, který mě upozorní na jednu detektivku. Její děj se odehrává přímo v místech, kde pracovně působím. Jsem tedy zvědavá, jak místní autor pojal onen příběh, a protože v našem regionu je třeba podporovat vztah k místu, kde žijeme (bývalé Sudety), tak dělám knížce s názvem Stvůry od Luďka Kubáta i propagaci.

Když knížku čtu, tak se ocitám na místě bývalého poplužního dvora v Šumné, což je zaniklá obec. O zaniklých obcích zrovna připravuji výstavu, a mrzí mě, že to místo vypadá jak krátce na konci 2. světové války. Když se reálně píše r. 2016. V detektivce se tu odehraje vražda, což se reálně též ve středověku stalo. Třeba je to místo svým způsobem "zakleté".

Děj románu se přemisťuje o pár kilometrů dál k Mikulovické lípě. Bývala zde obec Mikulovice, která byla zlikvidována kvůli plánované výstavbě odkaliště pro elektrárny. Po letech, kdy bylo vše zbouráno, i sousední Vernéřov a Pavlov, je rozhodnuto, že popílkoviště není třeba stavět. Změní se politický režim i technologie, popílek už bude využíván v rámci odsíření.

U Mikulovické lípy, která je památným stromem, udržuje jeden místní kapličku. Je krásně bíle omítnutá, nechybí svatý obrázek a kytička. I když jsme v kraji převážně ateistů. O tom člověku píšu do novin. Stojí tu i kostel sv. Mikuláše, i když není zrovna v ideálním stavu. Žádný z domů však nezůstal, bývalé hospodářské usedlosti zarůstají náletovými dřevinami.

Pravidelně se dívám na krimi seriál Rapl, líbí se mi ti tvrdí chlapi, vyšetřovatelé. Když tu najednou v mé vlastní realitě vstoupí do dveří místa, kde pracuji, dva opravdoví kriminalisté. Pátrají po okolnostech jednoho případu. Přijeli až z krajského města, takže to bude něco vážného. Neřeknou co, ale zhruba se dovtípím. Řeknu, co vím, abych napomohla vyřešení toho případu. Pak se s tím musím i vyrovnat, co se stalo.

Pomůže mi v tom i další román, tentokrát od Martiny Doležalové, která se v našem městě narodila. Nabídne mi jej paní z knihkupectví, která ví, že se zajímám o místní dění. V románu je hlavní hrdinkou dívka, která se potká s vrahem ve chvíli, kdy dotyčný má být osudově za tento čin potrestán. Ona zde funguje jako takový katalyzátor. Není jí z toho dobře, ale naštěstí má po boku muže, který jí drží u země. Jako já mám manžela. I nějaký ten další rytíř se na scéně občas objeví, tak se většinou ani nebojím.

Kriminalisté jsou muži na svém místě, mám z nich respekt, a samozřejmě nikde nebudu vykládat žádné podrobnosti. Stejně mi toho moc neřekli, přesně jako ve filmu, říct minimum, a zjistit maximum. Pro vyřešení případu.

Dnes mám zrovna volno z práce a tak si snad i troufnu takto zveřejnit. Odehrálo se totiž ještě něco, co si tak trochu hýčkám, jako takové "magické vysvětlení". To už svěřím jen těm, kterých se týká. Život opravdu přináší zajímavé situace.

Autor: Vlasta Fišrová | úterý 27.9.2016 10:11 | karma článku: 10.97 | přečteno: 462x

Další články blogera

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 146 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Potkat Štěpánku Bergerovou a spol. je fakt zážitek

Plenér Loket se vydařil ještě víc, než jsem doufala. Parta správně švihlých lidí, kteří se klidně položí i na dlažbu nebo beton, aby možná udělali skvělou fotku. A možná taky ne, ale baví nás to neskutečně. Pár momentek z akce.

13.8.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Konec guruů v Čechách?

Guru Jára, který stále pobývá ve vězení na Filipínách, ještě neví, jak skončí jeho kauza. Možná posloužil jako odstrašující příklad, protože oněch esoterických učitelů je u nás opravdu hodně, a jejich naivních žaček ještě víc.

9.8.2017 v 20:32 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 709 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Postavíme originální Kaplického knihovnu?

Architektonický návrh, který rozdělil veřejnost. Je to obludné či je to novátorské a krásné? Moderní umění vzbuzuje emoce. Eifelovku také nechtěli a dnes jsou za ni rádi. Samozřejmě to bude stát spoustu peněz.

9.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Již vzhůru fšitcí psanci této země! Do voleb. boje za fšeckny kovboje

Kéž vláda věcí tvých/jejich do všech sekretariátů partajních, jakož i jejich kLIDE, se navrátí. A tak každej jen tu svou píseń jedinnou si broukej. A bude to fšecko, snad, až OU KEJ! A tůto znáte? (VIZ NÍŽE)

19.8.2017 v 14:41 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 322 | Diskuse

Pavla Kolářová

Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

19.8.2017 v 14:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 321 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Bylo tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 9.14 Průměrná čtenost 586

Jsem mámou tří už dospělých dětí. Ráda fotím, toulám se přírodou. Mou velkou zálibou je výtvarné umění. Zároveň se snažím chápat souvislosti, proč žijeme tak, jak žijeme. A co můžeme měnit. I proto píšu tady na blogu, abych spoluvytvářela svět dle svých představ.

Mé fotografie i obrazy najdete tady: najdisvoudusi.blog.cz

Na Fb píšu Proměňujeme Sudety.

Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.