Jak přišel vlk aneb co mi přinesl dnešní fejsbůček

Životy mých přátel jsou i mými životy. Vidím, jak jsem na tom. Kdo je mi sympatický a proč. Taky máte nebo spíš nemáte rádi sociální sítě?

Michal H. pomohl hendikepované sportovkyni a napsal o jejím životě. Jak se jí teď daří. Rozvinula se široká diskuse o našich vzorech. Trošku patetické.

Vojtěch D. nepomohl strážcům pořádku, když noční ulicí honili člověka. Nechal je, ať si ho chytí sami. Taky možnost. Jeho přátelé jsou vtipní, jsem s nimi ráda.

Honza L. čte Syndrom velkého vlka s podtitulem Hledání štěstí ve společnosti nadbytku. K tomu vyfotil svou milovanou ženu. Má rád ženy, knihy, divadlo. A hlavně své děti, ty nám ukáže zas příště.

Berenika H. svoje děti nemá, věnovala se nemocné mamince. Pracuje ale v knihovně, v dětském oddělení a jezdí s dětmi na tábory. Přijela nadšená, fotky ukáže příště.

Fotku neukázal ani básník Honza K., který se potkal s celebritou. Je to pod jeho úroveň chlubit se takto známostí s člověkem, kterého má zároveň rád. Tedy čistě přátelsky, spolu se svými ženami prožili fajn víkend. Byli i v kostele.

Na hřbitovech u kostelů rád fotí Michal Š. Jsou to vynikající fotky, i když mnohdy působí smutně. Ty opuštěné náhrobky. Andělé z kamene.

Zato Rozi H., ta je médium, takže s mrtvými mluví přímo a říká, že nad námi bdí. Je jim prý fajn, vše důležité už vyřešili.

No a co my živí tady?

Pečeme dorty, sportujeme, zdoláváme překážky. Jíme a pijeme. Držíme diety. Dělíme se o recepty.

S mým mužem se teď chystáme na cestu. Český Krumlov a okolí. Těším se na výstavy v Egon Schiele Centru a genius loci toho nádherného města. Mám s sebou knihy a mapy. A určitě se pak se svými přáteli se o to podělíme.

Sociální sítě nás prostě vtáhly. A člověk je přeci tvor společenský.

Užívejme života!