Jak se boří bol v Boleboři. Tvůrčí prací.

Dřevosochání, malování, fotografování, povídání, předávání, sdílení. Krušnohorská obec každoročně ožívá aktivitou místních i přespolních. Pospolu tvoří a baví se. Není to vůbec málo.

Dramatické události těchto dní ve světě úplně ztichnou ve chvíli, kdy se vydám do hor. A nejsem připojena k moderním komunikačním nástrojům. Najednou je tu jen cesta mezi poli, na kterých zlátne obilí, v dálce zelené kopce plné stromů, ptáci trylkují, hmyz bzučí a mírný větřík rozechvívá klasy. Jak idylicky působí naše vesnická krajina, když se na ní hospodaří s rozumem a s úctou k tradici. Žádná řepka. Tady v Krušných horách většinou pastviny, můžeme tu vidět pasoucí se stáda krav, občas projede i někdo na koni. A hlavně je tu klid. Dávkuji si tu pohodu, kdy se posadím ke stromu v lese a jen poslouchám zvuky přírody. Je to účinný lék na dnešní civilizační neduhy.

Kromě přírodního bohatství si dnes užívám i milé vesnické akce, kterou tu nazývají sochařským sympoziem. Kdysi jsem tu začínala s vystavováním mých fotografií , a když si dnes vzpomenu na svou tehdejší trému, kterou má snad každý, když jde poprvé se svou "kůží na trh", tak se jen usmívám. Teď už jsem trochu jinde. Připravuji výstavy ostatním výtvarníkům, a ráda se vracím podívat se, jak se sympóziu daří. Zažila jsem tu řadu milých setkání s lidmi, povídání, sdílení, vstřebávání tvůrčí atmosféry. Práci se dřevem jsem si tedy pořádně nezkusila, protože nejsem zrovna manuálně zručná, stačí mi sochaře při práci pozorovat a obdivovat je. Je to nádherné řemeslo.

Na takovém sympóziu si navíc všichni pomáhají, někdo je zkušenější, tak se podělí o to či ono. Uplatnit se může i začátečník. Místní ženy napečou koláče, uvaří guláš, zajistí to, co je třeba. Příbuzní sochařů se sjedou, aby viděli. A nejen příbuzní. Sochaře můžeme pozorovat při práci my všichni, kdo jdeme kolem. Takovéto akce totiž bývají otevřené veřejnosti, sponzorsky je podporují i místní firmy, a každý si užije dle svého.

Na závěr hraje hudba, organizátoři přidají i nějakou atrakci pro děti i dospělé, letos to byla třeba ukázka chovu dravých ptáků. Taky se vyhlašují ceny, takže někteří si užijí tu svou chvilku slávy.

Podstatné je ale něco jiného. To, že jsme buď přímo něco vytvořili nebo se na tom společném dění podíleli a užili si to.

Všechny sochařské práce pak budou převezeny do atria Střediska knihovnických a kulturních služeb v Chomutově, což je krásný historický areál, kde si je budou moci prohlédnout i další lidé.

Vytvořené sochy si buď někdo zakoupí a dotvoří jimi třeba svou zahradu, anebo je jejich tvůrci nainstalují ve veřejné prostoru. Neobvyklou instalaci můžeme vidět při příjezdu do Boleboře od Jirkova, v poli je umístěno sousoší Jiřího Němce s názvem Dobro a Zlo. Dva muži, kteří mají křídla, spolu zápasí. A život jde dál.